Harold Pinter: Rodinné hlasy. Maciuchová a Plesl ve hře o rodinných vztazích a nestálosti paměti

Harold Pinter (1930–2008) napsal 29 divadelních her, 27 filmových scénářů, úctyhodnou řadu dramatických skečů nebo rozhlasových a televizních her. Působil také jako herec a režisér, psal povídky, poezii i eseje, a dokonce jeden román. Politicky se klonil k levici a od 80. let psal převážně hry s politickými tématy, jeho vyhraněné postoje se staly předmětem časté domácí kritiky. Za své dílo během života obdržel 50 cen, v roce 2005 Nobelovu cenu za literaturu.

Počátky Pinterovy tvorby byly ovlivněny absurdní dramatikou, záhy si však vypěstoval svůj osobitý, dobře rozpoznatelný styl. Jeho postavy těžko hledají ukotvení ve světě, který je nepřijímá, protože jsou příliš nekonvenční a charakterově nejednoznační.

Dopisy psané do prázdna

Komorní drama Rodinné hlasy je řazeno do skupiny tzv. her paměti, v nichž se v příbězích tematizuje nestálost a nespolehlivost lidské paměti. Formálně je hra vystavěna jako sled proplétajících se monologů. Matka a syn, který odešel z domova a sžívá se s novým prostředím, se sice vzájemně oslovují, ale není jasné, zda obsah jejich promluv někdy dorazí k tomu druhému alespoň ve formě dopisu.

Autor vše navíc znesnadňuje, když do hry přivádí třetího: otce, o němž se však dozvídáme, že by měl být už dávno mrtvý. To ale není důležité, monology i tak drží dramatické napětí a na kostře slov, která protagonisté vyslovují jako by ztěžka, hledajíce smysl v událostech už minulých, se usazují nevyslovená témata: odcizení, narušené rodinné vztahy, samota.

Hra byla poprvé nastudována rozhlasovou stanicí BBC 3, která ji odvysílala ve světové premiéře 22. ledna 1981. V režii Petera Halla účinkovali Michael Kitchen Peggy Ashcroft a Mark Dignam. Následně byla inscenace přenesena v témže obsazení na jeviště londýnského divadla Cottesloe Theatre.

Pro Český rozhlas ji v roce 2011 natočil režisér Aleš Vrzák. Výborné herecké výkony podali Hana Maciuchová, Jaroslav Plesl a Ladislav Frej.