SERIÁL

Hans Fallada: Pijan

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ray Milland ve filmu The Lost Weekend (1945)
0:00
/
0:00

Světové uznání mu přinesl román z období nástupu nacismu Občánku, a co teď? (1932), přesto se z německého spisovatele Hanse Fallady, který by si ve svých čtyřiceti letech mohl užívat slávy, stal zlomený člověk. Svůj pád popsal v románu Pijan. V podání Pavla Soukupa poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Hans Fallada (vl. jm. Rudolf Ditzen, 1893–1947) studoval v Berlíně, Lipsku, Rudolstadtu. V dětství, kdy trpěl častými chorobami, se stal zatrpklým samotářem. Po souboji v roce 1912 se smrtelnými následky pro soupeře byl prohlášen za nesvéprávného, poté prošel různými zaměstnáními. Psát začal po první světové válce a plně se literatuře věnoval od roku 1928, povzbuzován nakladatelem Rowohltem. Zdravotně nalomený autor hledal únik v alkoholu a drogách, později zemřel po vleklé psychické chorobě. Jeho nejznámějším románem je Občánku, a co teď? (1932), v němž zachytil svět malých lidí v Německu v období hospodářské krize před nástupem fašismu.

Do poslední kapky

Román Pijan (Der Trinker) vyšel posmrtně roku 1950 (česky 1958, 1997). V příběhu o alkoholikovi Erwinu Sommerovi Fallada zúročil vlastní životní zkušenosti a vzniklo tak opravdu pozoruhodně svébytné dílo. Spořádaný obchodník v nevelkém německém městě žije v manželství s Magdou a požívá všeobecné vážnosti. Propadne však alkoholu, zanedbává obchod a společensky upadá. Začne okrádat svou ženu, po konfliktu s ní je uvězněn, poté putuje do psychiatrické léčebny. Je donucen přežívat v bezútěšném systému ústavu, kde lidé sestupují na dno. Sommerovy snahy uniknout z pekla jsou beznadějné, jeho okolí a soukolí ústavu je nelítostné.

Falladův Pijan zdaleka není jen sugestivním portrétem slabocha, který podlehl alkoholu. Je příběhem o krutosti tzv. spořádané společnosti, o nemilosrdném soukolí byrokratického světa a o nelítostných lidech.

Text vznikal v mecklenburském provinčním městě Strelitz, v nacistické léčebně pro alkoholiky a narkomany, kde byl autor na nucené léčbě. Falladovi se podařilo propašovat do ústavu sto listů linkovaného papíru a opatřil si pero a inkoust. Psal jako o záchranu zdravého rozumu – za 16 dní, od 6. do 21. září 1944, napsal kromě řady drobných povídek i celý román.

Nečitelné dílo šílence

Práce na literárním díle však pro Falladu neznamenala v ústavě jen záchranu, ale i smrtelné nebezpečí. Své psaní musel maskovat: stránky papíru pokrýval řádky v třícentimetrových odstupech, písmem tak droboučkým, že se nedalo přečíst pouhým okem a vypadalo jako nesmyslná čmáranice tu a tam přerušovaná písmenkem. Když došel na poslední stránku, obrátil papír vzhůru nohama a psal dál, doprostřed třícentimetrových mezer. A když opět došel ke konci, obrátil papír podruhé. Ale ani tak se neodvážil napsat o ústavu plnou pravdu a posunul příběh kamsi do neurčitých časů výmarské republiky.

Když se ve Falladově pozůstalosti našel tento balík počmáraného papíru, pokládali ho nejprve za nějakou podivnost, až při zkoumání lupou se ukázalo, že jde o souvislý text. Rozluštění a přepis trvalo měsíc. Přes obtížné podmínky vzniku je až k nevíře, že tato skvěle komponovaná kniha vznikla jako první náčrt, k němuž se autor nikdy nevrátil.

Připravil a účinkuje: Pavel Soukup

Překlad: Věra a Karel Houbovi
Hudební spolupráce: Pavla Schönová
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2004.

Spustit audio
autoři: Pavel Soukup, Tvůrčí skupina Drama a literatura