Hadry, kosti, kůže. Inscenace přibližuje dvacet let soužití Wericha a Holana ve vile na Kampě
Vzdáleně stojící osobnosti, které byly dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, tedy básník Vladimír Holan a herec Jan Werich, se opět setkávají v nové inscenaci Švandova divadla „Hadry, kosti, kůže“. O jejich nesnadném vztahu pojednal dramatik Pavel Jurda.
Pozoruhodný příběh, do něhož se promítá i magie staré Prahy, zasazuje do prostředí Werichovi vily režisér Martin Františák. Do role Jana Wericha obsadil Miroslava Hanuše a do role Vladimíra Holana Luboše Veselého.
„Jan Werich a Vladimír Holan - oba se narodili a zemřeli ve stejném roce, oba měli dcery se smutným osudem, oba byli národem vyzdviženi i zavrženi. A také žili dvacet let na stejné adrese ve vile na Kampě, a to podle mě není náhoda," říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák.
Oba podle něj také čelili podobným životním výzvám, které před ně stavěla nesvobodná doba, očekávání národa i jejich vlastní svědomí. „Žili od sebe vzdáleni jen pár metrů na výšku, občas ale jako dva trosečníci na ostrově uprostřed Prahy,“ dodává Martin Františák.
A právě prostor, ve kterém společně žili zpřítomňuje na jevišti Studia Švandova divadla scénografka a kostýmní výtvarnice Eva Jiřikovská. Jedná se o dvoupatrovou konstrukci připomínající dva byty – Holanův i Werichův – přičemž pro oba je charakteristická šikmá podlaha, která podle Martina Františáka může také symbolicky odkazovat k tomu, že vila je lodí, která se v příběhu kymácí.
E-shop Českého rozhlasu
Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…
Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor
Tulák po hvězdách
Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.
