Jste zde

GRIGORIJ KANOVIČ: Kůzle za dva groše

00072494.jpeg

OD PÁTKU 21. 6. DO 4. 7. V 18:30. Starý kameník Efrajim žije sám - postupně pochoval tři ženy a jeho čtyři děti se rozprchly po světě. Jednoho dne se mu donese zpráva, že ve Vilniusu došlo k pokusu o atentát na gubernátora a že pachatelem je jeho prostřední syn Hirš. Osmdesátiletý otec Efrajim spolu se dvěma přáteli se vydává na dalekou cestu do litevské metropole... Vilnius byl ještě tenkrát, na začátku 20. století, nazývám litevským Jeruzalémem. Židé nacházeli na Litvě útočiště už od středověku a během staletí zde vytvořili svébytnou enklávu. Snad nejšťastnějším obdobím byla pro židovské obyvatelstvo Litvy druhá polovina 19. století, kdy se zde zakládaly židovské školy, vznikaly židovské obce a městečka.

Pak se i na Litvě začala situace zhoršovat. A právě k tomuto poslednímu relativně šťastnému období se ve svém díle opakovaně vrací Grigorij Kanovič. Narodil se roku 1929 v malém litevském městečku, válku prožil s rodiči v emigraci v Kazachstánu. Po návratu vystudoval filologii na Univerzitě ve Vilniusu, později se stal úspěšným autorem divadelních her a filmových scénářů. Postupem času přešel k próze, za své dílo byl oceněn Litevskou národní cenou. Řada jeho románů tvoří volný cyklus; patří sem i Kůzle za dva groše (1989) a Pane, smiluj se nad námi (1991), vybrané kapitoly z nichž uslyšíte v naší četbě na pokračování. Od roku 1993 žije Grigorij Kanovič v Izraeli, jeho zatím posledním dílem je román Židovský park - vyšel rusky v Izraeli a v New Yorku a byl oceněn jako nejlepší rusky psaný román roku 1997. K nám uvádí dílo Grigorije Kanoviče překladatelka Jana Mertinová, která rovněž připravila čtrnáctidílnou Četbu na pokračování. ROZHOVOR S PŘEKLADATELKOU JANOU MERTINOVOU Dagmar Oravová Grigorij Kanovič není u nás spisovatelem zcela neznámým; v češtině před časem vyšly dvě jeho knihy: Slzy a modlitby bláznů (1987) a Nevejdou otroci do ráje (1992). Obě přeložila z ruštiny Jana Mertinová, stejně jako nedávno vydaný román Kůzle za dva groše, z něhož pro ČRo 3 - Vltava připravila i čtrnáctidílnou četbu na pokračování. Před jejím uvedením do vysílání jsme překladatelce položili několik otázek. Kanovič je židovského původu, narodil se v Litvě, jeho knihy jsi překládala z ruštiny. K jaké národnosti se hlásí? Od doby, kdy mu u nás vyšly dvě předchozí knihy, se změnila spousta věcí v jeho osobním životě i v kontextu jeho tvorby. Před deseti lety jsme o něm mluvili jako o menšinovém litevském židovském autorovi píšícím rusky, dnes ho spíš řadíme mezi menšinové izraelské autory. Narodil se roku 1929 v malém židovském městečku v Litvě, válečná léta prožil v evakuaci v Kazachstánu, podstatnou část života strávil ve Vilniusu, ale během 90. let se přestěhoval do Izraele a stal se izraelským občanem. Kdy a kde se odehrává děj románu Kůzle za dva groše? V zapadlém městečku na břehu Němenu dožívá své dny starý kameník Efrajim; žije sám - postupně pochoval tři ženy a jeho čtyři děti se rozprchly po světě. Jednoho dne se mu donese zpráva, že v litevské metropoli došlo k pokusu o atentát na gubernátora a že pachatelem je jeho prostřední syn Hirš. Píše se rok 1904, na Litvě vládne ruský car, vykonavatelem jeho vůle je velitel četnictva. Osmdesátiletý otec Efrajim se dvěma přáteli se vydává na dalekou cestu do Vilna, "litevského Jeruzaléma?, kde žije i jeho nejstarší syn Šachna, který zaujímá vlivné postavení a mohl by snad bratrovi pomoci. Pro tři starce je však putování obtížné a jeho cíl nejistý... Litva byla na počátku 20. století, kdy se děj knihy odehrává, součástí Ruska. Jde o historický román? Litva byla po staletí územíém, kudy procházelo rozhraní jazykových, náboženských a národních zájmů - právě zde se stýkaly hranice Polska, Ruska a Německa. Sami Litevci, kteří dlouho žili pod nadvládou velmocí, museli svádět těžký boj o svou identitu a samostatnost. Židé nacházeli na Litvě útočiště už od 14. století a vytvořili zde svébytnou enklávu s vlastní kulturou a vzdělaností. Pohnuté osudy země však zasahovaly i do jejich životů - za carské vlády byli občany "třetí kategorie? a kromě toho museli neustále čelit antisemitským náladám, šovinismu, pogromům. To byla však pouhá předzvěst toho, co následovalo. Řádění fašistů a kolaborantů přežilo pouhých devět procent z předválečného počtu židovských občanů Litvy, mnozí z nich se pak ještě stali obětí antisemitských čistek za Stalinovy éry. Do Kanovičova románu se historie otiskuje jen nepřímo, ačkoli bezprostředně ovlivňuje osudy postav. Protože v nich autor křísí k životu zaniklý svět svého dětství, stávají se "velké? dějiny pozadím pro "malé? lidské příběhy. Jaké jazyky Kanovič ovládá? Píše i jinak než rusky? Nedávno odpověděl v interview na stejný dotaz jednoho novináře takto: "Čtu obstojně německy, polsky, s obtížemi ivrit, bez obtíží jidiš, rusky a litevsky.? Dramata a filmové scénáře psal v minulosti litevsky, ale romány píše zásadně rusky - je zajímavé, že ten poslední mu v ruštině vyšel i v New Yorku. České překlady svých knih ovšem také velmi pečlivě pročítá a komentuje. Jak se v Kanovičových knihách projevuje, že ruština není autorovou mateřštinou? Podobně jako u jiných spisovatelů, kteří si svůj literární jazyk "zvolili? zpravidla pod tlakem vnějších okolností. Tyto autory spojuje neobyčejná úcta k novým možnostem, které jim "přijatý? jazyk skýtá. Například i Vladimír Nabokov napájel svou nevšedně vybroušenou angličtinu z pramene ruského jazykového prostředí, v němž se narodil. Ruština Grigorije Kanoviče se slévá dokonce z několika zdrojů - tu z ní zavane moudrost hebrejských svatých knih, tu z ní vyšlehne chasidská vyprávěnka či vtip, některé metafory připomenou zemitost litevského folklóru, jindy se do řeči postav vloudí třeba polská kletba. V určitých pasážích románu próza nepozorovaně přechází v rytmizovanou řeč, která unese i jistý patos a básnickou nadsázku. Kanovičův jazyk působí na první pohled velmi čistě a jednoduše - pro překladatele je to ovšem tvrdý oříšek k rozlousknutí. Co tě na Kanovičových knihách tak přitahuje, že se k jejich překládání stále vracíš? Vím, že jenom Kůzle jsi překládala několik let? Nejenže se vracím k jejich překládání, snažím se také o to, aby ty překlady nakonec vyšly! Pokud se nepletu, za posledních deset let u nás nebylo vydáno žádné dílo jiného současného litevského prozaika? Ale zpátky k otázce. Všechny Kanovičovy romány tvoří jakýsi volný seriál, postavy se v něm vynořují a zase vytrácejí, v dalších knihách se opět vracejí, omleté a obroušené časem a mnohdy jako vyměněné. Mám ráda jejich příběhy, protože nejsou jen černé nebo bílé a dokazují, že moc a sláva silných je stejně vrtkavá a iluzorní jako bezmocnost těch zdánlivě slabých. K těm i oněm cítí autor hlubokou účast, neboť každému je vyměřen jen krátký úsek lidské cesty, na němž může zanechat svou stopu. Zachování vlastní důstojnosti a zároveň snaha o pochopení jiných, to je téma, které mi právě teď a právě tady připadá velmi aktuální. Za rozhovor děkuje Dagmar Oravová. Román Kůzle za dva groše uvádíme od 16. června do 2. července denně v 18:30-19:00.

00072492.jpeg