Gotthold Ephraim Lessing: Mína z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí

Na počátku druhé světové války, v listopadu 1940, uvedla činohra Národního divadla v Praze Lessingovu komedii Mína z Barnhelmu v překladu Bohumila Mathesia. K úspěchu inscenace přispěla nejen stylově čistá Dostalova režie a Sládkova výprava, ale hlavně herecké výkony Jiřiny Šejbalové v titulní roli, Ladislava Boháče jako majora Tellheima a Jaroslava Průchy, který vytvořil postavu sluhy Justa. Komedie o čestném a laskavém majorovi, který byl neprávem propuštěn z armády, a o jeho milující nevěstě Míně, prosvěcovala lidskou čistotou a vírou ve spravedlnost chmurnou atmosféru počátku protektorátu Čechy a Morava.

Mínu z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí napsal čyřiatřicetiletý Gotthold Ephraim Lessing jako svoji druhou významnější dramatickou práci. Měla být jakousi vzorovou komedií nového měšťanského německého divadla, o jehož vznik a rozkvět se Lessing tolik zasloužil. Syn protestantského pastora, student teologie, filozofie a medicíny, pozdější kritik, recenzent, autor epigramů, bajek, teoretických spisů o divadle, dramatický autor a otec profese, které říkáme dramaturgie, žil v Německu v letech 1729 až 1781. Jeho zápas o moderní divadelní výraz a o humanitu, lidskou solidaritu a snášenlivost rasovou i náboženskou, je i v dnešní době vzrušující, živý a vysoce aktuální.

Ironický podtitul Vojácké štěstí, který Míně z Barnhelmu Lessing dal, má svůj dobrý důvod. Válka a vojáci silně ovlivňovali jeho život. Sedmiletá válka v letech 1756 až 1763 mu znemožnila odjet do Anglie. V letech 1757 až 1765 byl Lessing sekretářem generála Tauentziena ve Vratislavi a právě v této době napsal svoji veselohru o lásce majora Tellheima a Míny z Barnhelmu. Ačkoliv jeho hra vznikla už v polovině 18. století, přesně řečeno v roce 1763, dodnes zůstává dílem živým, jež se často objevuje na divadelních scénách.

Ve vltavské řadě Hra pro pamětníky uvádíme rozhlasovou úpravu Jaroslavy Strejčkové, kterou v roce 1954 natočil režisér Vladimír Vozák. Později hru do rozhlasové podoby převedl a v roce 2001 natočil také režisér Oto Ševčík s Vilmou Cibulkovou a Jiřím Štěpničkou v hlavních rolích.