Gerry Mulligan: Zásadně žhavě & cool 3/3

Bylo třeba veškeré muzikálnosti, hudební inteligence, znalosti harmonie, Baker měl geniální intuici a osidla kvarteta držel Mulligan.

V padesátých letech připomínalo severoamerické západní pobřeží vroucí kotel fantastické hudební aktivity. Jak pravil hráč na bicí Shelly Manne: „Všichni jsme snili o svobodné, ale rafinované hudbě, kde improvizaci nerozeznáte od toho, co bylo v notách“.

V červnu 1953 byli Chet Baker a Gerry Mulligan zatčeni pro držení heroinu. Mulligan byl odsouzen na šest měsíců vězení. Když ho propustili, zjistil, že Chet se mezitím stal hvězdou a vytvořil vlastní kvarteto. Chet a Gerry se pak vícekrát pokoušeli o smíření, ale jejich úchvatná muzikantská souhra nikdy nepřerostla v přátelství.

Po pětadvaceti letech se znovu setkali a zahráli si s hvězdnou rytmikou (jejím členem byl tehdy i mladý kytarista John Scofield) v prominentní Carnegie Hall. Ukázky z audiofilského zlatého disku uvede toto Jazzissimo.

Mulligan popíral svůj vliv na „west coast“, trpěl, když ho řadili k tomuto stylu, pokud lze o stylu mluvit, protože obsahoval více nejrůznějších směrů. A proč? Zaprvé proto, že byl rodilý individualista, a dále, nikdy se nechtěl podřídit žádné škole, nebyl to vyhraněný bopper, ani představitel swingujícího mainstreamu.

V Mulliganově hře bylo něco šťastného, Gerry to jednou řekl naplno: „Jakmile mám v puse plátek nástroje, cítím se parádně“. Když hrál, neexistoval pro něj „žádný spor, žádná překážka!“ V historii jazzu je jednou z Osobností, pro kterou jazz byl osudem. Byl to člověk schopný ujít pěšky plno kilometrů, aby si mohl zahrát s nějakým muzikantem, aniž by dbal na honorář. Někdy se přímo přiřítil na akci, kde ho nečekali, jenom, aby měl to potěšení zahrát si. Miloval jazz.