Vánoční pozdravení. Poslechněte si sváteční poezii Františka Kožíka!

Básník, romanopisec, dramatik a scenárista František Kožík (1909–1997) psal Vánoční verše v letech 1945–1996. Rozesílal je adresátům, kterých nakonec bylo 1 556, a básně putovaly i do zahraničí – k překladatelům do francouzštiny a němčiny. Stejnojmennou sbírku vydal poprvé oficiálně v roce 1957. Roku 2009 pak v jeho rodném městě Uherském Brodě vyšla ke 100. výročí autorova narození sbírka shrnující vánoční (a jiné) básně z let 1953–1997.

František Kožík, vystudovaný právník, spolupracoval od roku 1930 s rozhlasem. Vzhledem k tomu, že byl i absolventem dramatické konzervatoře, měl na výběr, jestli se stane hlasatelem, reportérem, nebo rozhlasovým právníkem. Po návratu z vojny nakonec nastoupil do literárního oddělení brněnského rozhlasu.

Ukázalo se, že ho nejvíc přitahuje dosud neprozkoumané pole rozhlasové dramatiky. První hru, Návrat, napsal už v roce 1930, ve svých jednadvaceti letech. Ale skutečný úspěch zaznamenala roku 1934 jeho hra Cristobal Colón o Kryštofu Kolumbovi, kterou pak v průběhu třicátých let odvysílala řada evropských rozhlasových stanic. O svém brněnském angažmá Kožík později napsal: „Bylo to nejkrásnější a nejplodnější pracovní ovzduší, jaké jsem kdy poznal.“

V lednu 1941 přestoupil Kožík do literárního oddělení pražského rozhlasu, neboť dostal avízo, že gestapo v Brně si všimlo jeho snahy povzbuzovat prostřednictvím vysílání národní sebevědomí. V rozhlase pak setrval do roku 1951, kdy byl de facto – byť „po vzájemné dohodě“ – propuštěn. Vykonal však pro toto médium obrovské množství práce, vytvořil přes třicet rozhlasových her a dramatizací.

Mimo rozhlas je Kožík oblíbený především jako autor životopisných románů, z nichž nejvíce čtený je Největší z Pierotů o francouzském mimovi českého původu J. B. G. Deburauovi. Napsal ale i řadu divadelních, televizních a filmových scénářů a několik knih pro děti.

My si na Štědrý den poslechneme Kožíkovu poezii. Vydal šest básnických sbírek, ale sváteční Souzvuk jsme připravili z Kožíkových „vánočenek“. Jak píše vydavatel knihy Básně vánoční Josef Koller: Kožík od roku 1956 odesílal přátelům vždy jednu vánoční báseň. Ilustracemi přispívali do roku 1963 různí výtvarníci, poté už ilustroval „vánočenky“ Kožíkův synovec Ondřej Michálek.