František Bartoš: Kníže moravského národopisu

V pořadu s názvem František Bartoš - Kníže moravského národopisu si při příležitosti stého výročí úmrtí tohoto filologa, učitele a sběratele lidových písní připomeneme skromného muže, na kterého po letech vzpomínal spisovatel Jan Herben jako na vzácného učitele, na jehož filologické hodiny se žáci gymnasia těšili. Literární pásmo o životě a díle jednoho ze zakladatelů moravského národopisu připravil Miroslav Stuchl.

Jeden ze zakladatelů moravského národopisu Bartoš František (16.3.1837 Mladcová u Zlína - 11.6.1906 tamtéž) byl činný i jako filolog, sběratel a editor lidových písní, dialektolog, organizátor moravského školství a autor učebnic.

Po maturitě na německém gymnáziu v Olomouci (1860) studoval ve Vídni češtinu a klasické jazyky (absolvoval 1866). V letech 1866-1869 byl profesorem na katolickém gymnáziu v Těšíně, od r. 1869 až do penzionování 1898 učil a řediteloval na brněnských gymnáziích.

Významně se podílel na kulturním a vědeckém životě Moravy - v Matici moravské, v Matici školské aj. Vědecké a odborné články publikoval v řadě časopisů a sborníků (např. Hlídka literární, Komenský, Listy filologické, Osvěta). Byl zvolen řádný členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění. Žil skromně, finančně podporoval české školy na Moravě a také chudé studenty. Ve vyšším věku podnikl řadu cest do zahraničí (Itálie, Paříž, Švýcarsko, Švédsko, Halič).

V odborné práci se Bartoš zabýval jednak jazykovědou a dialektologií (Dialektologie moravská, 2 sv., 1886, 1895), jednak folkloristikou (Lid a národ, 2 sv. 1883, 1885, Naše děti, 1888). Proslul především sbírkami venkovských lidových písní, v nichž nacházel estetické i mravní lidové hodnoty. S pomocí dalších sběratelů (mj. Leoše Janáčka) vydal soubory Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými (1882), Národní písně moravské vnově nasbírané (1889).

Bartoš byl na konci 19. století nejvýznamnější a nejpodnětnější vědeckou a literární osobností české Moravy. V romanticky zabarveném vlastenectví hledal v lidu čisté zdroje kulturní, umělecké, jazykové i mravní. Ve folkloristické práci navázal na Františka Sušila, sebral celkem 3 487 písňových záznamů zachycujících jádro písňového repertoáru moravských krajů v 2. půli 19. stol. Pracemi o lidových zvycích, lidovém způsobu života, léčení a pověrách položil základy k moravské etnografii.

Jako první Bartoš zevrubně prozkoumal a popsal všechna moravská nářečí, stanovil přesně jejich hranice. Z jeho syntaktického bádání vyrostlo jeho tzv. brusičství: snažil se zbavit češtinu cizích, zvláště německých vlivů, a ve svých edicích, určených především mládeži, opravoval i jazyk spisovatelů. Z Bartošova rozsáhlého vědeckého díla nejvíce zastaraly jeho práce syntaktické a brusičské, ostatní složky si přes určité nedostatky uchovaly svou hodnotu.

Literární pásmo o životě a díle moravského národopisce u příležitosti stého výročí úmrtí připravil Miroslav Stuchl.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...