Florian Glemser: Beethoven

(…) Nelze se zbavit dojmu, že Florianu Glemserovi z jeho jazzových let – a jsou to léta nedávná, vždyť je mu ještě stále teprve devětadvacet – zůstala pod kůží větší neortodoxnost, uvolněnost, větší než jakou mají mnozí jiní. Zachází s Beethovenovou hudbou neakademicky, neschematicky. Velmi svobodně a individuálně. V duchu Beethovenově ohmatává a pokouší hranice, možná je i trochu posunuje. Možná ne tolik v cyklu Eroica-Variationen, ale celkově na svém albu docela zřetelně ano. Rozvlňuje agogiku, nerozpakuje se počkat si na některé tóny a s jinými přijít dřív. Nebojí se naznačovat možná o něco víc než jiní Beethovenovo směřování k tomu, co se později stalo hudebním romantismem. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Oehms Classics.