film Taxidermia

Jako každý leden i letos vstupuje do kin tradiční putovní filmová přehlídka Projekt 100. Již po třinácté tak mají diváci v kinech po celé České republice příležitost zpestřit si obvyklou distribuční nabídku deseti výjimečnými filmovými tituly. Také tentokrát zařadili pořadatelé do výběru jak tituly klasické tak i novinky, které zaujaly kritiky na mezinárodních filmových festivalech. Mezi ně určitě patří i nejnovější snímek maďarského režiséra Gyorga Pálfiho Taxidermia, který do českých kin přináší distribuční společnost Aerofilms.

Film Taxidermia navazuje na tradici maďarských podivínských filmových románů, v nichž hlavní hrdinové jakoby do reálného světa patřili jen zčásti a jejich chování a činy způsobují v divácích nepříjemné pocity silné až do žaludku. Režisér Gyorgy Pálfi, který na sebe v Česku upozornil již předchozím snímkem Škyt, přenáší tentokrát na plátno románovou epopej tak trochu ve stylu Gabriela Garcíi Marquéze a jeho slavného díla 100 roků samoty. Jenže ostře přikořeněnou po Maďarsku. Taxidermia sleduje historii tří generací mužů jedné rodiny: děda, syna a vnuka. Každý z nich žije v naprosto jiném období maďarských dějin, od války přes totalitu až k současnosti, každého z nich trápí jiná traumata, nesplněné touhy a fóbie. A že jich není málo. Zatímco nejstaršího Vendelína sužoval během válečných bojů nedostatek lásky, čehož režisér místy až se zvrácenou radostí využívá k velmi názorným ilustracím, jeho syn přežívající uprostřed komunistického Maďarska zajídá svou tupost v rychlo jedlických soutěžích a sní o mezinárodním pseudo-sportovním úspěchu. Právě toto historické období a postava přetloustlého Kalmána dostává ve filmu největší prostor. Gyorgy Pálfi zde bez milosti a s naturalistickým potěšením pro nechutnosti rozehrává koncert detailů na nekonečné masy čehosi, co jen zdánlivě kdysi připomínalo jídlo. Zároveň ani nešetří závodníky tlouštíky a v drobných epizodách nenápadně ukazuje všechny skryté potíže každodenního života úspěšných obtloustlých reprezentantů. Kromě toho, že by tato pasáž filmu mohla klidně posloužit agenturám zdravého životního stylu jako odstrašující příklad, ukazuje se v ní i bezvýchodnost a otupenost tehdejší maďarské společnosti. Jedinou cestou k úspěchu Bulovo nejrychleji se přejíst až k prasknutí. Ovšem ani současnou společenskou situaci nevidí Pálfi nijak růžově. Stejně jak dramaticky se o sto osmdesát stupňů otočil politický režim, tak i nejmladší z rodu, Lajos, je naprostým opakem svého otce. Proti Kalmánově velkohubosti i vele-objemnosti stojí ušlápnutý pobledlý hubeňour, který se nedokáže vymanit z jeho despotické nadvlády. Ovšem cosi nezdravého, utajovaného, nutkavého pořád koluje v žilách tohoto bizarního maďarského rodu. Lajos je posedlý dokonalým vycpáváním zvířat - taxidermií, vědou, která dala název i celému filmu. Ani on nemá kontrolu nad sebou samým, i on je obětí své doby, kde jeho jedinou příležitostí k seznámení se je nákup v supermarketu.

Režisér filmu Taxidermia Gyorgy Pálfi nezavírá před temnými a odpornými stránkami našich životů oči.. Tento autorský přístup ale může lahodit jen silnějším povahám. Otázkou pak zůstává, jestli tím není režisér trochu sám proti sobě. Věci, které v Taxidermii říká, totiž vůbec nejsou povrchní a hloupé. Někde pod tou ohromnou masou tuku má tento film děsivý smysl, až z toho mrazí. Jenže spousta diváků v kinosálech se k tomuto sdělení ani nedostane, odrazeno bombastickou přehlídkou nechutností. Gyorgi Pálfi se tak sám zapletl do pavučin vlastních bizarností, když natočil film jen pro ty s nejodolnějšími žaludky. Člověka napadá, proč zrovna tohle by měla být jeho cílová skupina.