film KRÁSKA V NESNÁZÍCH

Panoptikum českého křupanství vnesl v šedesátých letech do naší kinematografie hlavně Miloš Forman. Nejefektnější postava z Hřebejkovy novinky připomíná jeho samolibé strejce, kteří se opájeli výchovnými kantátami na adresu nezvedené mládeže. Mluvím o zahořklém, pohodlném i zákeřném outsiderovi Ríšovi, který má jedinou starost - jak dostat z bytu nežádoucí vetřelce v podobě dcery své ženy a jejích dětí. Scenárista Petr Jarchovský napsal tuto figuru jako relikt české ukřivděnosti a sobectví, které rozbujely v totalitním bezčasí. Jiří Schmitzer v ní dostal parádní příležitost k famóznímu hereckému sólu, které však svou razancí možná až trochu zastiňuje ostatní.

Narážkou na Černého Petra a řadou dalších formanovských motivů jako by si Kráska v nesnázích říkala o srovnání. Zatímco Forman lidi a situace jasnozřivě pozoroval, Hřebejk s Jarchovským postupují opačně. Své postavy - třeba právě zmíněného Ríšu - konstruují jako archetypy ctností, nectností a jejich různorodých směsí. Což nemíním jako výtku, ale jako konstatování, které možná poodhaluje, proč je nová vlna neopakovatelná.

Charakterizovat Krásku v nesnázích jako červenou knihovnu je hodně zjednodušené, byť její zápletka k takovému výkladu svádí. Obyčejná mladá žena - v pozoruhodném podání Anny Geislerové -, jejíž muž byl zatčen za šmeliny s auty, se seznámí s charismatickým Čechoitalem. Vlídný, velkorysý a bohatý muž působí v zatuchlém a rozhádaném českém rybníčku jako anděl dobra. Marcele v něm spadne z nebe pohádková šance, všechno se však ukáže složitější, než třeba v Pretty Woman. A příběh - na rozdíl od skutečné červené knihovny - neskončí idylickým happy-endem.

Hřebejk s Jarchovským točí od Pelíšků jeden hit za druhým a také jejich novinka jako by plula na vlně očekávané divácké obliby. Na rozdíl od autorů spotřebních tovarů v podobě nekonečných seriálů je ale zajímají záležitosti mnohem podstatnější. V Krásce v nesnázích třeba otázka, kde má člověk vlastně domov: ve vytopené, zatuchlé a posléze úhledně autodílně, kde vládne drsný macho, v bytečku hrdinčiny matky, kde kraluje slizký strýček, nebo v idylickém Toskánsku, kde si hrdinka užije všeho kromě pořádného sexu. Lze člověka zkultivovat? Jak spolu souvisí láska a milování? Jak sdělovat sebeupřímnější názory, abychom se druhým nezprotivili? Kráska v nesnázích není samozřejmě žádný filozofický traktát, ale vtipná podívaná. Kromě Schmitzerových tirád o diabetických sušenkách a vynášení odpadků obsahuje i místa tlumenější, kde se moc nemluví, zato v nich zajiskří čirá absurdita. Třeba passerovská epizoda, v níž se Josef Abrhám jako onen anděl z Itálie vrátí do barrandovské vily a seznamuje rozespalou Marcelu s vyjevenou sousedkou... Hřebejkova novinka se točí kolem sexu a obsahuje dost otevřené erotické scény. Zejména ta druhá - související s pohřbem - je skvěle zahraná i znamenitě natočená. Je vzrušující a není lascivní, což pokládám za jeden z důkazů Hřebejkovy vyzrálé režie. Kráska v nesnázích - podobně jako předchozí filmy tandemu Jarchovský - Hřebejk - hlavně fandí lidské slušnosti. V klíčové scéně zdánlivě bezbranný boháč z Toskánska parádně vyběhne s úlisnými vykuky, kteří ho chtějí okrást. Právě tahle epizoda měla při karlovarské předpremiéře potlesk přímo během projekce. Dobro tu dává zlu na frak a dělá to elegantně a zábavně.