Felix Borecký: Makabrózní povídky

Než vstoupil do literatury Edgar Allan Poe, aby založil dva nejvlivnější žánry moderní povídky, detektivku a thriller, patřila mezi nejpopulárnější typ krátkého prozaického útvaru povídka hrůzy neboli makabróza. Poe byl pak tím, kdo ji povýšil „z úrovně laciného lechtání nervů do sféry vysokého, elegantního a esteticky vzrušivého umění“, píše v doslovu k Poeovým Vraždám v ulici Morgue Josef Škvorecký a blíže popisuje literárně-historické souvislosti.

Ať je Poeův význam pro dějiny literatury jakkoli neoddiskutovatelný, je zřejmé, že makabrózní žánr tu existoval již před ním, ba jeho rozšířenost byla před vznikem moderní literatury dokonce větší. Přitažlivost makabrózností souvisí totiž především s vrozenou touhou lidí zabývat se smrtí, bavit se o ní a poslouchat příběhy, které se tématu smrti dotýkají.

Makabrózní povídky Felixe Boreckého právě z této přirozené zvědavosti vycházejí a vkládají smrt do kulis současné doby. Autor smrt netematizuje jen jako cosi znepokojivého a strašného, jako cosi, co chce „lechtat nervy“, ale poukazuje rovněž na tendenci ji cíleně vytěsňovat, tendenci, jež je v naší současnosti možná silnější než kdy dřív. To pak často vede k tomu, že – podle mechanismu „vyhodíme dveřmi, vrátí se oknem“ – vyhřezne s o to větší naléhavostí v o to nečekanějších souvislostech. Neboť smrt je, ať chceme, nebo ne, konstantou lidského bytí ve světě.

Makabrózní povídky Felixe Boreckého připravuje k vydání nakladatelství Paper Jam.