Felisberto Hernández: Uvaděč

Felisberto Hernández (1902–1964) vystudoval hru na klavír, později skladbu a harmonii. Dlouho se živil jako klavírista, koncertoval v divadlech, klubech, v kinech doprovázel němé filmy. Zároveň se zajímal o filozofii, psychologii a umění. V roce 1940 definitivně ukončil hudební kariéru a od té doby se věnoval pouze literární tvorbě.

Vrcholné období Hernándezovy tvorby představuje povídková sbírka Nikdo nerozsvěcoval lampy (1947), která znamenala další posun ve vývoji fantastické prózy a v níž potvrdil odklon od tradičních námětů a vypravěčských postupů. Z tohoto souboru pochází i povídka Uvaděč, jež představuje typickou ukázku Hernándezova umění. Vypravěč ve svém monologu demonstruje rozpad jistot moderního člověka v běžném nazírání světa; jeho zrak jej přivádí na pomezí světů, jež jsou ostatním neviditelné. Hernándezův Uvaděč nás vskutku uvádí do světa, který nepoznáváme.