Faidra na dosah ruky

Faidra žije opuštěna v paláci, neboť její manžel, známý hrdina Théseus, neustále cestuje a putuje z dobrodružství do dobrodružství. Je nešťastná a osamělá, a tak není divu, že se zamiluje do nejbližšího krásného mladíka, který je pro ni však zcela nedostižný. Hippolytos je Faidřin nevlastní syn, navíc jej jako syna Amazonky přitahuje les a bohyně Diana více než ženy. Faidra se v paláci nemůže zbavit sžíravých myšlenek plných vášně, a tak se chladnému Hippolytovi vyzná. Tím spustí mechanismus, který nezadržitelně směřuje příběh ke katastrofickému vrcholu.

Režisérka Burešová připravila inscenaci komornímu publiku takřka na dotyk. Klasický příběh neaktualizovala, nerekonstruovala, ale uchopila jej jako výrazně stylizované divadlo. Faidra rozhodně nepřišla odněkud z publika. Realita na jevišti vytrhuje diváky z běžného života, hrdinové jsou osudoví, v dobrém smyslu slova patetičtí, polobozi.

Faidra|foto: Divadlo v Dlouhé

Prázdná scéna využívá bíle prosvícený průhled, jediným mobiliářem je průsvitný objekt, který může evokovat leccos, třeba kusy ledu. Na tomto pozadí vyniká Faidra zářící ve zlatých šatech jako klenot. Mohutné šperky sice dávají již z dálky najevo okázalost vznešené osoby; zároveň ji však tíží a těsný šat ji škrtí stejně jako myšlenky a pocity.

Faidřiným partnerem je naslouchající chůva, kterou hraje hostující Emma Černá. Její nepřeslechnutelné sykavky však působí mezi tak básnickými a vážnými promluvami dosti rušivě až komicky. Mladý Hippolytus (v této roli alternují hostující Vojtěch Dyk a Miloslav König) příliš prostoru nedostává. Bílý jednoduchý kostým, atribut Diany - luk a deklamace veršů akcentují odtažitost, chlad a panictví hrdiny, který se štítí palácových intrik, jichž se paradoxně má stát obětí. Rek Theseus přichází na scénu až v závěru příběhu a s ním se blíží završení fyzické zkázy i vyvrcholení duševních útrap. Théseus (Miroslav Táborský) se objevuje jako světem a dobrodružstvími ubitý hrdina. Vedle křehké Faidry Heleny Dvořákové působí jako objemný prošedivělý kolos pokrytý kusy brnění, které za ta léta k jeho tělu snad už přirostlo. Tragedie, kterou nechtěně způsobí, dvojnásobně zdrtí právě jeho. Projev tříčlenného ženského chóru je založen na přesné souhře. Rytmickou recitací, přesnými gesty a pohyby celého těla dotváří vizuální dojem a podtrhuje výsostnou stylizovanost inscenace.

Faidra|foto: Divadlo v Dlouhé

Faidra by se v kontextu inscenací Divadla v Dlouhé dala zařadit někde po bok Grabbeho Dona Juana a Fausta. Díky promyšlenému režijnímu vedení, vizuální stylizaci a výjimečným hereckým výkonům rozhodně stojí za zhlédnutí.