Eva Oubramová: Co zbývá?
Poezie mostecké autorky a novinářky Eva Oubramové (1939-1997) byla dlouhá léta známa jen nepočetnému kruhu jejích přátel, mezi které patřila i básnířka Viola Fischerová. A právě ona iniciovala více než deset let po smrti Evy Oubramové knižní vydání její poezie a také připravila pro Vltavu – nedlouho před svojí smrtí - průřez Oubramové tvorbou. A tak se tento „díl“ cyklu Svět poezie stává jakousi rozhlasovou vzpomínkou na dvě autorky, které spojoval příbuzný životní pocit i básnický tón.
Eva Oubramová (1. března 1939 v Lomu - 21. června 1997 v Mostě) pracovala nejprve jako metodička tehdejší Okresní knihovny v Mostě. Spolupracovala též s Docela malým divadlem v Litvínově. Na počátku 60. let se začala věnovat literární činnosti. Psala básně, povídky a fejetony, které byly uveřejňovány v Kulturním kalendáři Mostecka a v okresním týdeníku Rozvoj, v jehož redakci posléze působila. Pracovala i v okresním rozhlase po drátě. V roce 1966 odešla do Prahy, kde zhruba rok pracovala v Československém rozhlase jako redaktorka pořadu Mikrofórum. Poté se vrátila zpět do Mostu. Během tzv. normalizace jí bylo zakázáno působit ve veřejném životě. Byla proto zaměstnána jako kopáč v Archeologickém ústavu v Mostě, později pracovala jako řidička sanitky v mostecké nemocnici. V roce 1990 se vrátila do redakce týdeníku Rozvoj. Spolupracovala též s rozhlasovou stanicí Rádio Svobodná Evropa.
Z knižního doslovu Violy Fischerové: Zrát léta ve skrytu nemusí být opravdové poezii na škodu. I o tom svědčí sbírka „Co zbývá“, 95 milostných básní z krabice zbylé pod psacím stolem, verše fascinující nejen autorčinou schopností milovat, ale i uměním o tom psát. Prožitek lásky má v poezii Evy Oubramové celou škálu poloh a facet. Od počáteční nejistoty „bojím se polibků na předělu strachu a odevzdání/“ až k okamžiku, kdy je třeba se rozhodnout navzdory „tiché hrůze očekávání/ už tušení a ještě ne odvahy tušit.“ A pak se to stalo. „Byla útlejší a útlejší/ a šeptala volala do nebe/ a prosila čistou prosbou/ zatímco k ústům zdvihala trávu ostřici a jetel/ Potom promluvila a řeč se odrážela/ kulatila a padala v míčích/ k večeru padala v slzách/ a o polednách bylo prostřeno/.“ To je štěstí, které básnířku naplňuje „věcmi tak malými a obrovskými/ až jsou oblé/.“ Ani tato láska však není ušetřená nevěry a zklamání z milované bytosti, jejíž snění „je v ničem.“ „Ať se kdokoliv bude sápat po tvém těle/ v jedné z jeho zázračných proměn/ řekni mu...- ať tvůj divný smutek ho nebolí/ a lítost ať mu netaví úsměv/ na ementál toho uprostřed/ čemu se říká dobrá láska/.“ K nejpoetičtějším veršům sbírky patří její druhá část, kdy jakoby podvědomí diktovalo básnířce skryté obrazy jejích erotických snů – šťastných a hravých.
Pořad z poezie Evy Oubramové Co zbývá připravila básnířka Viola Fischerová, v režii Jaroslava Kodeše účinkují Hana Maciuchová a Zdeňka Sajfertová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
