Equilibrium - povinný materiál pro budoucí scifaře

Nejčastěji citovaným slůvkem Equilibria je cit. Je brán jako synonymum lidských neduhů, mimo jiné i nenávisti, která člověka dovádí k válkám. Strach z nové války ovládající společnost Librie, posílený výraznou protiválečnou propagandou, je natolik silný, že se raději všichni (tedy téměř všichni, netřeba zapomenout na "Ničitele" z podzemí) občané Librie dobrovolně citu vzdávají. Cit je úhlavním nepřítelem nové, "lepší" společnosti robotizovaných poddaných velkého a všudypřítomného, orwellovsky pojatého vůdce, cit je logicky i zdrojem hlavní zápletky. Ta na sebe nenechá čekat dlouho. Když špičkový "klerik" John Preston (Christian Bale), agent šéfující výletům do podzemí, kde brutálním způsobem likviduje vše, co společnost nepovoluje (i zde knihy chytají při teplotě 451° Fahrenheita), narazí na charismatickou Mary O'Brien (Emily Watson), jeho chladnokrevná nátura dostává první těžkou lekci pochybností. V kombinaci s noční můrou zabitého kolegy (za nejvyšší zločin, projevení citu, ho musel vlastnoručně popravit) mu začíná docházet, že "existenci pro existenci" nelze považovat za hlavní smysl jeho života. Postupně přestává brát povinnou chemikálii Prozium, čímž znovu získává zakázané "lidské" vlastnosti a současně riskuje, že bude společností zničen. Díky velmi vysokému postavení klerika a dokonale zvládnutému umění boje se mu daří v této schizofrenii přežívat větší část filmu. Jeho přesvědčení, že systém společnosti je mylný a že se musí změnit, se záhy proměňuje přímo v poslání tuto změnu učinit. Těm, kdo kdy hráli počítačovou hru Prince Of Persia, budou Prestonovy cesty palácem za panovníkem jistě povědomé, ti, kdo ji dohráli, mohou tušit i jak film skončí.

Equilibrium|foto: www.spi-film.cz

Equilibrium je ze všech profesních pozic takřka bezchybně natočeným snímkem. Bojových scén není tolik, aby se staly únavnými, ke všemu každá z nich je pojatá trochu odlišně. Pro film vytvořený styl "Gun-Kata" je kombinací východních praktik s holýma rukama i mečem a klasických západních "stříleček", snad právě díky širokému záběru technik jsou tyto scény tak členité. Zásadní vliv na atmosféru filmu má také práce s kontrastem. Temné, někdy zcela neviditelné obrazy (příkladná je hned první scéna, při které si Preston na zničení nepřítele nechá zhasnout) se míchají s ostře nasvícenými, stejně tak naprosté ticho je střídáno hlasitým burácením zbraní. Na sci-fi je zde použito relativně málo efektů, debutující Wimmer používá jednoduché prostředky, scény staví přehledně, počítá i s divákovou představivostí, ovládá umění nedořečenosti.

Equilibrium|foto: www.spi-film.cz

Pokud odhlédneme od lehce schematických pohledů na "dobro" a "zlo", oné pohádkovosti, která na druhou stranu k žánru sci-fi patřila vždy, můžeme o Equilibriu hovořit jako o snímku, který by se do budoucna mohl ve svém žánru stát příkladným. Alespoň v tom, jak s minimálními prostředky docílit maximálního efektu, by se pro všechny další nejen debutující scifaře mohla Kurt Wimmerova prvotina stát příkladnou učební pomůckou.