Emily Portman: Coracle

Její texty jsou zaostřené na jemné detaily lidského života: zpívá o tichu mezi lidmi i o nenahraditelných ztrátách, v hudebním doprovodu používá kontrasty mezi harmonií a disonancí, mezi světlem a temnotou. Často si vybírá témata z života v dávných dobách, hledá paralely s dneškem a vytváří kouzelná srovnání, která umožňují několik výkladů. Sama hraje na řadu nástrojů včetně klavíru, banja, a její poslední album - Coracle - což je malý člun vyrobený z vrbového proutí, vyztužený zvířecí kůží - patří ve Velké Británii mezi nejlepší desky loňského roku.

Tématem titulní písně alba Emily Portman je člun vyrobený z proutí, potažený nepromokavou tkaninou či zvířecí kůží, který se užíval v bažinatých oblastech Walesu. Tvarem i stavbou je velmi podobný ptačímu hnízdu, a v textu písně nabízí autorka další paralely: dětskou kolébku, ale také rakev. Zpěvačka v písni klade jen otázky, odpovědi nechává na fantazii posluchače - s výjimkou jednoho faktu: kolébka je prázdná. Zpěvačka jakoby do písně promítala svůj osobní život: nedávno se jí narodila dcera, a přitom dobře ví, že každé dítě jednou vyroste a opustí rodné hnízdo.

I když všechny skladby svého posledního alba si Emily Portman zkomponovala sama, často se přitom inspirovala starými lidovými písněmi. Příkladem toho je závěrečná skladba nazvaná Hollow Feather, Duté pírko. Jeho konec je seříznutý a ostrý jak žiletka, a v poslední sloce propíchne vaše srdce. To vše má na svědomí labuť, která má v písni hlavní roli, ale přitom je jen novým vtělením a transformací jiné zvířecí postavy z evropských pohádek, a sice Ošklivého káčátka.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Nightjar, Coracle, Hollow Feather, A Grief.