Edith Piaf

29. červen 2007

Z ulice až na vrchol, kde sežehla sama sebe - i tak by se dala popsat životní dráha ikony francouzského šansonu Edith Piaf, vlastním jménem Edith Giovanny Gassionové. V podobném duchu ji divákům předkládá režisér a scénárista Olivier Dahan (Purpurové řeky 2) ve svém stejnojmenném filmu francouzsko-britsko-české provenience. UVNITŘ TRAILER!

Předsevzal si v něm za úkol zmapovat život zpěvačky výjimečné talentem i povahou a činí tak způsobem navýsost subjektivním. Dahan prostudoval veškeré dostupné prameny včetně nepublikovaných rukopisů a osobní korespondence, mluvil s přáteli i spolupracovníky a výsledkem je kompromis mezi realitou a francouzskou mytologií, která se kolem legendární zpěvačky utvářela již za jejího života.

Podle vlastního klíče vybírá ze života slavné ženy jen některé události, situace či životní epizody, které skládá do výsledného tvaru mozaiky. Té podřídil i formální stránku filmu, když pominul lineární způsob vyprávění a život své hrdinky vypráví paralelně v několika časových rovinách.

Vyprávění o život slavné zpěvačky začíná kolapsem na jevišti v roce 1959, aby se hned nato střihem přenesl do jejího dětství, jež malá Edith vlastně ani neměla - trávila ho s matkou na ulici, v nevěstinci vedeném její babičkou, a s otcem u cirkusu. Dahan sleduje její dospívání, v němž si na ulici vydělávala zpěvem na jídlo a levný alkohol, a zároveň ukazuje Edith na vrcholu, když zpívá pro plné sály prestižních koncertních hal. Piaf je v této skládance charismatickou ženou i troskou, kterou ze sebe dokázala udělat v pouhých čtyřiačtyřiceti letech.

Edith Piaf

Střídající se časové roviny jsou uvedeny příslušným titulkem a letopočtem, ale posunů v čase i místě je tolik, že je trochu obtížné se v nich během dvouapůl hodinové stopáži orientovat. Stoupání šansoniérské hvězdy na vrchol si tvůrci filmu neodpustili doprovodit klišé v podobě novinových titulků, záběrů na gramofonové nahrávky či zpívající Piaf s pařížskými dominantami v pozadí. Svévolný střih se naopak dobře uplatnil tam, kde Edith bezprostředně po další ze svých životních ztrát vchází z ložnice přímo na osvětlené jeviště a scéna, která tomu předchází, je natočena se smyslem pro téměř hororové napětí.

Edith Piaf

Nepříliš šťastně zvolený způsob vyprávění tak drží pohromadě hlavně hudba a excelentní herecký výkon Marion Cotillardové v roli Edith Piaf. Šansonů zazní ve snímku na tři desítky, včetně těch nejznámějších. Dahan má zkušenost s natáčením videoklipů, s hudbou ve spojení s filmovým obrazem zachází nenásilným, citlivým způsobem a výsostně francouzský žánr nechává znít na ulicích, v putykách i na jevištích koncertních hal.

Edith Piaf

Mladá francouzská herečka Marion Cotillard (Taxi, taxi, Velká ryba) ztvárnila Piaf způsobem, který Dahanův snímek povyšuje o několik tříd nad běžná biografická díla. Nejenže díky maskérům vypadá přesně tak, jak svět Piaf znal na vrcholu její pěvecké dráhy, Cotillardová navíc přesně odpozorovala i její přihrbený způsob chůze, gesta, mimiku. Roli zpěvačky ztvárnila od jejích dvaceti let až do posledních chvil života a ve všech obdobích je neuvěřitelně sebejistá a přesná. Dokázala zachytit lascivnost holky z ulice i nejistotu a vyděšenost rodící se hvězdy. Postihla nesnesitelné manýry osudem trápené ženy i okouzlující zamilovanost Edith do boxera Marcuse. (S Jean-Pierrem Martinsem tvoří Cotillardová na plátně třaskavou směs první třídy.)

Edith Piaf

Herecký výkon Marion Cotillardové i téma samotné jsou z těch, které si zaslouží lepší scénář než je tomu bohužel v tomto případě. Hlavně díky těmto dvěma věcem stojí film za vidění - potlesk se v pražském multikině totiž neozývá zas tak často...

Logo

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bioscop

Edith Piaf biografie / melodrama, ČR / Francie / Velká Británie, 2007, 140 min

Scénář, režie: Olivier Dahan, Hudba: Christopher Gunning, Výprava: Olivier Raoux

Hrají: Marion Cotillard, Gérard Depardieu, Jean Pierre Martins, Sylvie Testud ad.

autor: Věra Šmejkalová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová