Edgar Allan Poe: Podlouhlá bedna

13. březen 2018

Edgar Allan Poe je jedním z vůbec nejznámějších literátů všech dob. Snad i proto, že se čtenářem hraje komplikovanou hru, kterou sám nazývá arabeskami, a nedá mu tak spát. Literatura je mu hrou rozumu i imaginace, přesně komponovanou skladbou (jak dosvědčuje jeho esej Princip poezie, s nímž slavil úspěchy na přednáškových výjezdech). Děsivou povídku s názvem Podlouhlá bedna poslouchejte on-line do 19. března 2018.

Edgar Allan Poe se narodil 19. ledna 1809 v Bostonu jako jedno ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do útulku v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud Poeovo prostřední jméno Allan.

Edgar studoval literaturu na univerzitě ve Virginii, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy. V roce 1834 získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm (zesnulou o jedenáct let později v roce 1847).

Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a bludných vidin. Jak mu komplikovaly běžný život, tak mu možná dopomohly k mnoha povídkám, kterými se dodnes s radostí nechávají děsit miliony lidí po celém světě. Podobný příběh je i povídka Podlouhlá bedna o jedné záhadné krabici, kterou je třeba dopravit z místa na místo. Co v ní asi je?

Účinkuje: Pavel Soukup

Přeložil: Josef Schwarz
Režie: Josef Červinka

Natočeno v roce 1991.

autoři: Klára Vičíková , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Nejposlouchanější

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.