Dva orchestry pro Popelku. Schönbergovy Písně z Gurre zazní pod taktovkou Petra Popelky v Praze

Jedinečná příležitost – jednou za 30 let

Písně z Gurre, kantátu Arnolda Schönberga, měl český posluchač šanci vyslechnout v naší zemi včetně premiéry v roce 1921 pouze třikrát. Dílo provedl v roce 1964 Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Václava Neumanna s Miladou Šubrtovou a Ivo Žídkem, a dále pak až v roce 2006 v rámci pražského jara Česká filharmonie pod vedením Zdeňka Mácala.

Dva koncerty, které Petr Popelka s dvěma orchestry, dvěma sbory a šesti sólisty uvede nejprve 18. června na festivalu Smetanova Litomyšl a pak 20. června ve Státní opeře v Praze, by si proto žádný milovník dobré hudby neměl nechat ujít.

Schönberg není sázka na jistotu

Hudba Arnolda Schönberga není zárukou okamžitého úspěchu – je známý především jako autor atonální hudby, která není posluchačsky vždy velmi přívětivá. Písně z Gurre však představují jakési symbolické završení celé evropské romantické tradice v hudbě, jsou plné krásných melodií, bohatých harmonií a velkých kontrastů. Dr. Julie Brown z Royal Holloway University of London se snaží nastínit, proč podle ní Schönberg v době, kdy se již věnoval naprosto novátorským hudebním pokusům, stvořil toto dílo již „zastaralé“ tradice.

Jak je dostat na jeviště

Umělecký ředitel festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěch Stříteský spolu s ostatními přibližuje, jak dlouho trvala geneze tohoto monstrózního projektu. Od prvních schůzek na toto téma uběhly již více než dva roky. Na začátku června mají všichni umělci podepsané smlouvy, hudebníci cvičí své party a produkce se začíná zabývat tím, kam všechny účinkující vůbec umístit. V Litomyšli se vše navíc zkomplikovalo tím, že poněkud nečekaně začala velká rekonstrukce tamního zámku a Písně z Gurre se proto budou uvádět v multifukční hale. Jak však připomíná Stříteský: „Je to pro nás v jistém ohledu i jednodušší, protože v hale je daleko lepší zázemí.“

Na scéně se objeví na 250 umělců. Ale pro srovnání: s uměleckým ředitelem Opery Národního divadla Per Boye Hansenem v dokumentu zkoumáme plakát české premiéry, která se odehrála právě v budově tehdejšího Nového německého divadla. Podle něj tehdy bylo na jevišti hudebníků 550!

Rozhlasové orchestry a jejich budoucnost

V závěru dokumentu se Petr Popelka zamýšlí nad tím, jakým způsobem hodlá SOČR dále profilovat. Svůj význam přitom má i jeho zkušenost z angažmá v Norském rozhlasovém orchestru. Ten je velmi odlišný, stejně jako je rozdílná norská společnost a tamní nazírání veřejnoprávní služby vůbec. Dle jeho slov nelze připravovat dramaturgii bez ohledu na přání publika, ale stejně tak není možné vytvářet program konvenční jako na koncerty pro turisty. Šéfdirigent si uvědomuje, že doba a potřeby veřejnosti se mění: „Mám čtyřletého syna, a proto se snažím si představit, jaký orchestr bude potřebovat jeho generace!“

V pořadu zazněly nahrávky Symfonického rozhlasového orchestru – díla Arnolda Schönberga a Richarda Wagnera.