Dotýkat se fantazie. Divadlo Lampion věří v loutkovou podívanou pro celou rodinu

Kladenské divadlo Lampion je jedním z nejdéle fungujících loutkových divadel u nás, na jeho scéně se začalo hrát už v roce 1950. Porevoluční éru Lampionu určovala poetika inscenací režiséra Karla Brožka, který mu šéfoval celých šestnáct sezón. Teprve druhým rokem funguje Lampion pod vedením Lucie Radimerské a Matouše Danzera. Ti se vrhli do práce s elánem a jasnou vizí: „Chceme, aby se naše divadlo někam posunulo, aby se o něm zase začalo mluvit, aby se objevovalo na festivalech a zájezdech. Aby se pozdvihlo,“ říká Lucie Radimerská, umělecká šéfka Lampionu. Spolu s dramaturgem Matoušem Danzerem vstoupili loni do rozběhnuté sezóny, což nebyla jednoduchá situace.

Divadlo Lampion nabízí program pro děti i dospělé

„Divadlo prochází v posledních letech velkými změnami a rychlým střídáním uměleckých šéfů. Herecký soubor už z toho byl vyčerpaný, další změnu tedy pochopitelně nevítal s otevřenou náručí,“ popisuje Lucie Radimerská. Matouš Danzer ale upřesňuje, jak se s tím společně vyrovnali: „Řekli jsme si, že to prostě musíme zvládnout – pracovat a ukázat souboru, o co nám jde, vybudovat u nich postupně důvěru.“

Třetí host, herec Jakub Hubert, který je v angažmá v Lampionu už od roku 2004, potvrzuje, že se Lucii a Matoušovi jejich záměr daří: „Minulá sezóna byla úspěšná, také se více a poctivěji pracuje na off-programu, z toho mám dobrý pocit. Každý umělecký šéf pracuje jiným způsobem, nelze je jednoznačně hodnotit, ale v současnosti vidím jasnou stoupající tendenci.“ A co Divadlo Lampion vlastně nabízí? Především představení pro celou rodinu, zakládá si na různorodosti titulů, které chce předkládat divákům v příjemném prostředí a se sjednoceným výtvarným pojetím: „Snažíme se držet prostor Divadla Lampion v jednotném stylu, čerstvě jsme předělali foyer, naše výtvarnice Bára Krejčířová se stará o výtvarnou podobu webu i celého prostoru… ovšem jednotná divadelní poetika u nás není, každá inscenace je jedinečná a specifická, podle tvůrců, kteří za ní stojí,“ říká Lucie Radimerská.

Zásadní je loutka, ale stranou nezůstává ani off-program

Loutkové divadlo má pro šéfy Lampionu oproti činohře nespornou výhodu, loutka je totiž prostředníkem v komunikaci mezi hercem a dětským divákem: „Sice se snažíme přizpůsobit současným dětem, ale základně věříme divadlu loutek a předmětů, skrze ně se chceme dotýkat dětské fantazie.“ Repertoár Divadla Lampion čítá v současnosti 19 inscenací, nejnovější je Šťastný princ v režii Matěje Formana.

Divadlo Lampion: představení Pračlovíček|foto: Tomáš Glasberger,Divadlo Lampion

Ne náhodou právě tento příběh otevřel sezónu, která má být věnována „malým velkým hrdinům.“ Ke spolupráci na nových kusech zve vedení Lampionu nejrůznější osobnosti, herecký soubor ovšem zůstává stálý, což je podle Lucie Radimerské jasné pozitivum: „Lidé se společně znají, jsou na sebe zvyklí, fungují jako kolektiv, vlastně až na jakési rodinné bázi.“ Kromě soustavné divadelní práce považuje nové vedení za zásadní otevírat se veřejnosti i skrze různé mimodivadelní aktivity, neustále se proto pracuje na rozšiřování nabídky workshopů, kroužků a speciálních akcí. „Zájem veřejnosti o náš off-programový proud je naštěstí velký,“ říká jeho hlavní koordinátor Matouš Danzer, „díky kroužkům a třeba letnímu dětskému táboru si vychováváme návštěvníky speciálních akcí a jednorázových workshopů.“

Celý rozhovor včetně hudby podle výběru Josefe Sedloně si poslechněte zde: