Dokáže hudba reflektovat časy izolace a karantény? Pavel Klusák představuje nahrávky z března a dubna 2020

Velká část pořadu se věnuje jedinečnému online „festivalu“ nazvanému AMPLIFY 2020: quarantine. Dotýká se všech obydlených kontinentů a hudba, která pro něj už přes měsíc vzniká, se nabaluje jako sněhová koule. Vydavatel a producent Jon Abbey (Erstwhile Records) rozeslal výzvy muzikantům z mnoha zemí: od těch nejvýznamnějších experimentátorů až po méně známá, ale ve výsledku dost zajímavá jména od Berlína přes Brno až po Austrálii. Rozjel se nesmírně zajímavý seriál, ve kterém přibývají průměrně dvě publikované skladby denně: V době premiéry pořadu je jich venku šedesát, v plánu je cyklus dvou set nových nahrávek. Mnoha různými způsoby tu lze odečítat svědectví o karanténě a izolaci.

Hráčka na gramofony, turntablistka Mariam Rezaei z Velké Británie, moduluje jediný ženský hlas přes dva gramofony. S karanténou to skutečně má něco společného: jako by člověk byl doma sám, postupně začínal mluvit sám se sebou, dohadoval se, odpovídal si. Velký klasik improvizace Keith Rowe, doyen experimentální scény, dnes už nehraje na kytaru: speciálně pro Velký Pátek připravil asambláž z pěti vrstev nahrávky Allegriho Miserere – legendární vokální skladby, kterou údajně zapsal až čtrnáctiletý Mozart a vynesl ji tak z exkluzivního místa; do té doby směla být prováděna jen v Sixtinské kapli.

Je potěšující, že kurátor akce AMPLIFY 2020: quarantine, která se pne po všech světadílech, oslovil i někoho z naší scény. Je to Ivan Palacký, architekt a hudebník z Brna. Působí i v kapelách a seskupeních (Pátí na světě, Love me, PIO), jako sólista je patrně náš nejvýznamnější volný improvizátor. Spřízněné publikum ví, že jako nástroj používá i pletací stroj Dopleta. Jeho skladba se jmenuje Sanctuary a titulní Svatyní, zkoumanou i pomocí elektromagnetických čidel, je Ivanův brněnský byt.

Ivan Palacký používá jako nástroj i pletací stroj Dopleta|foto: Ivan Palacký

Bydlím v tomto bytě už čtyři roky a je mimořádně tichý. Mám nějaké nahrávky prázdného prostoru bytu, ale dlouho jsem ho chtěl prozkoumat pomocí elektromagnetického senzoru, abych zaznamenal všechny skryté zvuky běžných elektrických spotřebičů a zařízení. Provedl jsem to hned první den karantény. Nyní, po třech týdnech, jsem ze své sbírky vytáhl tři pletací stroje a začal s těmito elektromagnetickými nahrávkami improvizovat.
Ivan Palacký

Přístup některých muzikantů není prostý humoru. Richard Kamerman z New Yorku nazval svou abstraktní plochu následovně (překládáme z angličtiny): Uprostřed tohoto nahrávání zavolal můj táta, aby se ujistil, zda vím, že Newyorská filharmonie zrušila koncert Mahlerovy symfonie Vzkříšení, na který jsme měli za pár týdnů společně jít.

Čtěte také

Mezi gaučem a dřezem. Nechte se v karanténě inspirovat bedroom producers a nahrajte vlastní písně

V úvodu pořadu zní záznam ztichlých pražských ulic, v nichž jsou náhle slyšitelnější ptáci a kostelní zvony. Nahrávku A Quiet City pořídil zvukový umělec Lloyd Dunn. Píše k ní:

„Usnesením vlády, nabývajícím platnosti dnes večer o půlnoci, musí každý, kdo nemá platný důvod být venku na veřejnosti, zůstat doma. Je to pro naši vlastní bezpečnost a pro bezpečnost ostatních. Včera jsem šel ještě naposledy ven, než se zavřela opona. Na severní obloze září planeta Venuše, dostatečně jasná, aby vrhala stín. Světlo z večerky na rohu se rozlévá ulicí, prodavač pomalu zavírá. Zastavím se nedaleko Lorety. Stojím v prázdných ulicích Nového světa a slyším, jak jedenáctou odbíjí zvon vzdáleného chrámu sv. Víta na Hradčanech. Jaký nový svět nás čeká, až tohle všechno skončí?“