Dodatečný deník Jana Zahradníčka

14. březen 2005

V úvodu své knihy Radovan Zejda řadí Jana Zahradníčka k nejvýznamnějším českým básníkům. S tímto tvrzením není třeba polemizovat. Navíc na letošní rok připadají dvě výročí tohoto básníka - sté od narození (17. ledna 1905) a čtyřicáté páté od úmrtí (7. října 1960). Vzhledem k těmto skutečnostem je vhodné povšimnout si díla, v němž se osud této osobnosti připomíná.

Jan Zahradníček patřil ke generaci současně šťastné i prokleté. Podobně jako mnozí z jeho současníků narozených na samém počátku 20. století, po mohutném rozletu mezi dvacátými až čtyřicátými lety zažil střemhlavý pád v letech padesátých v podobě dlouholetého věznění (podobný osud například stihl nakladatele Bedřicha Fučíka nebo historičku umění Růženu Vackovou). Zahradníček, navíc tělesně postižen, zemřel několik měsíců po svém propuštění.

Radovan Zejda sestavil básníkovu biografii pomocí citací z jeho dopisů a poezie. Sám ji doplňuje jen nutným vysvětlujícím komentářem (úvod o rodinných poměrech, úsilí manželky o posmrtnou rehabilitaci, osud básníkova díla). Útržky jsou komponovány chronologicky podle roků, kdy byly psány. Takto vzniká nový tvar, kronika, či téměř deník básníkových myšlenek a postřehů, které sděloval svým přátelům a rodině. Z poněkud atypického celku vystupuje osobnost se vší přirozeností záležitostí existenčních: "Ke všemu ještě jsem si musil hledat nový byt a včera jsem se stěhoval", i existenciálních: "Obklopen zástupy svých žalujících stínů / nedovedu již odolávat sladkým pokušením smrti." Pohybuje se mezi "běžným" životem člověka, který si musí vydobýt svoji obživu a "mimo-řádným" životem básníka, povzneseného nad smysl každodenna.

Zejdova kronika zachycuje především Zahradníčkův život. Současně ale upozorňuje na ty, k nimž a o nichž básník mluví, na jeho krajany (Vítězslav Nezval), současníky (Jaroslav Seifert), spolužáky (Bedřich Fučík) a přátele (Jan Dokulil, Miloš Dvořák, Rudolf Černý, Jan Čep). Zajímavé jsou odkazy na význam, jenž měly v umělcově životě dva inspirativní pilíře, charakterizující rodnou krajinu básníka (Zahradníček se narodil v Mastníku u Třebíče), region jihozápadní Moravy i tvorbu tzv. spirituální, Otokar Březina v Jaroměřicích nad Rokytnou a Jakub Deml v Tasově. Potvrzením básnické kompetence jsou zmínky o uznání, kterého se dílu J. Zahradníčka dostalo od "knížete" českých kritiků F. X. Šaldy, ale též od "extravagantního konzervativce", nakladatele Josefa Floriana.

Zejdova kniha "Byl básníkem"

Velmi cennou součástí publikace je bibliografie i soupis literatury týkající se Jana Zahradníčka. Radovan Zejda pečlivě sepsal a utřídil všechna vydání, včetně neoficiálních. V samizdatové edici FTZ (B. Fučík, M. Trávníček, R. Zejda) vyšly sebrané spisy J. Zahradníčka v roce 1984. Po nedokončeném vydání v Českém spisovateli v letech devadesátých, vydalo soubor básníkových sbírek v roce 2001 Nakladatelství Lidové noviny v České knižnici. Nedostatkem víceméně formálním je zařazení bohaté přílohy nejrůznějších dokladů, oznámení a pozvánek. Vhodná by byla přísnější redukce při výběru, neboť text spíše zatěžují. Svým způsobem sumarizující dílo Radovana Zejdy je především poctou milovanému básníkovi, výrazné osobnosti české kultury dvacátého století.

Radovan Zejda: Byl básníkem! Život a dílo Jana Zahradníčka. Sursum, Tišnov 2004, 428 stran.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová