Dny lemkovské kultury

28. červenec 2006

18.- 21. 7. "Když myslím o Rusínech, myslím rusínsky." Polský institut v Praze připravil na jeden červencový týden program týkající se Lemků, etnografické skupiny rusínských horalů z oblasti Pienin, Sadeckých a Nízkých Beskyd. V klínu mezi Polskem, Slovenskem a Ukrajinou vytvářeli a vytvářejí Lemkové samostatnou kulturu, specifickou horskými podmínkami, pokusy o sebeurčení a silným lemkovským vlastenectvím.

Lemkovské dny zahájila beseda a přednáška Antoniho Kroha, polského etnografa a spisovatele, který přítomné obsáhle uvedl do světa plného národnostních a jazykových složitostí. ("Když myslím o Rusínech, myslím rusínsky", řekl.) Lemkové jsou původem beskydští pastevci a zemědělci, kteří obchodovali s dehtem a kolomazí. Jsou většinou řeckokatolického a pravoslavného vyznání, v mnohých kostelech se ještě dnes slouží zvlášť mše pro Poláky a pro Lemky. Od konce 19. stol. se rusínský národnostní proud začal vymezovat vůči ukrajinskému. Po první světové válce a obnovení samostatného Polska byli Lemkové pronásledováni, učinili dva pokusy o republiku (část usilovala o začlenění do Československa a vytvoření osy Praha-Bratislava-Užhorod.) Na jaře 1947 proběhla v celé lemkovské oblasti Akce Visla, která znamenala vysídlení Ukrajinců (mezi něž byli automaticky zařazeni i Lemkové) žijících v Polsku. (Dodnes na horské túře můžete potkat opuštěný ukrajinský hřbitůvek uprostřed lesa.) Po roce 1956 se někteří vraceli zpět, navazovali na kulturní tradice a začínali pěstovat kulturu novodobou.

Jako reprezentanti výtvarné složky byly v budově Polského institutu vystaveny akvarely lemkovského malíře Nikifora, dřevěné plastiky Grzegorze Pecucha a část sbírky ikon a východokřesťanských uměleckých děl z Oblastního muzea Nowy Sacz. Ikony v tomto regionu byly vytvářeny mezi 15. a 19. stoletím pro potřeby malých vesnických cerkví bez bohatých donátorů, bez přílišné kontroly dodržování kánonu a v těsném kontaktu se západní církví, takže jsou stylově i kvalitativně rozmanité. Naivní malíř Nikifor (1895 - 1968) proslavil lemkovkou oblast minimálně po celém Polsku, jeho jednoduché tmavé malbičky znázorňují většinou karpatskou krajinu se železničními stanicemi, světce a venkovské kostelíky. Plastiky řezbáře Grzegorze Pecucha mají názvy jako Mateřství, Horolezec, Madona, Medvědice, Přátelé - mají velmi lidovou, srozumitelnou povahu. Hudba - pro Rusíny typická a nepostradatelná - zněla po dva dny na pódiu v Kinského zahradě, kde se odehrála hlavní část festiválku: kromě hudebních a tanečních folklórních vystoupení byla možnost navštívit výstavu krojů, karczmu s tradiční kuchyní, obhlédnout stánky s lidovými řemesly. U jezírka zpívala lemkovské balady Julia Doszna, na nesnesitelném slunci tančil v kožešinách folklorní soubor Kyczera.

Z výstavy lidových krojů

Dny lemkovské kultury mohly - bohužel nepočetému - publiku posloužit třeba jako příjemná inspirace pro horskou chodeckou dovolenou v rusínské oblasti.

Výstavu Ikony z polských Karpat můžete v Polském institutu navštívit do 23. srpna. Etnografická výstava Lemkovské lidové kroje ze sbírek polských muzeí, pořádaná také v rámci Dní lemkovské kultury v Praze, je k vidění v Musaionu - Letohrádku Kinských do 27. srpna.

autor: Zuzana Malá
Spustit audio

Více z pořadu