Divadlo Rokoko v renesanci

Nejdříve si ale lehce zrekapitulujme základní situaci. Radka Pipková, ředitelka Městských divadel pražských, "strašně narychlo" odvolala dosavadního šéfa divadla Zdenka Potužila. Vedla jí prý k tomu nespokojenost, která "vznikla uvnitř této scény". Soubor totiž mimo jiné adresoval dvě petice proti uměleckému vedení divadla. Část kolektivu se "domluvila" při zkouškách inscenace Pod Jižním křížem, která měla premiéru 21. května tohoto roku. Připravovala ji režisérka Kateřina Iváková. Ta byla poté některými herci navržena na post uměleckého šéfa. Ve výběrovém řízení, které mělo uzávěrku 30. června, ale pak neuspěla. (Mimochodem, nový šéf Svoboda prohlásil, že tato inscenace bude stažena z repertoáru "z důvodů uměleckých i etických".) Radka Pipková chtěla nového uměleckého šéfa jmenovat už v létě tak, aby mohl připravit plán na novou sezónu. Mezi uchazeči byli takoví lidé jako Pavel Trávníček, Irena Žantovská, Ondřej Zajíc nebo Galla Macků, do druhého kola se ale dostali alternativnější divadelníci David Drábek, Peter Gábor a ruský režisér Sergej Fedotov. Vítězný projekt navrhl Tomáš Svoboda, dvaatřicetiletý poměrně čerstvý absolvent brněnské JAMU, který je ale prozatím jmenován jen na rok, protože Radka Pipková zatím "nechce zatěžovat" svého nástupce, když sama k 30. červnu 2005 odchází.

Z inscenace Pod Jižním křížem|foto: www.rokoko.cz

Uvidíme, kolik se dá stihnout za tak krátké jmenovací období, když tvorba nové divadelní poetiky trvá spíš léta soustavné práce. Tomáš Svoboda se vyjádřil ke svým uměleckým prioritám. "Rokoko nadále zůstane divadlem se stálým souborem. Mělo by jít o divadlo hereckých osobností," vyjádřil se v půli července. Samozřejmě že si s sebou přivádí vlastní inscenační tým. Stálým režisérem by měl být Thomas Zielinski, se kterým už spolupracoval třeba na projektu Bouda činohry Národního divadla minulý rok (Svoboda režíroval inscenaci hry Heinera Mullera Hamlet-stroj, Zielinski inscenaci hry Wernera Schwaba Faust, můj hrudník, má přilba). Dramaturgickou osnovu vytvoří Valérie Šulcová, která přichází z brněnského HaDivadla (kde šéfovala), a Vladimír Čepek. Už z tohoto obsazení je jasné, že se Rokoko bude orientovat trochu jinak než v minulých letech. Sám Svoboda řekl, že se svým týmem chce změnit myšlení divadla k otevřenosti vůči mladému divákovi, ale zároveň se odlišit od podobných, menších pražských scén. V projektu se vyrýsovali taky tři základní linie. Každoročně by pro Rokoko měla vzniknout současná české hra (první z nich bude hra Tři sestry od dramatičky a herečky HaDivadla Ivy Volánkové). Druhou linií se stane uvádění klasických divadelních textů typu Moliérova Zdravého nemocného nebo Horváthovy hry Kazimír a Karolína. "Rokoko bude uvádět i současné zahraniční dramatické texty, které by mapovaly určité oblasti života," uvedl Svoboda. Prvním z nich se pravděpodobně stane adaptace kultovního románu Irvina Welshe Trainspotting, která měla v ČR premiéru v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Tam se setkala s velkou diváckou odezvou, která by se dala čekat i v Praze. Není asi náhodou, že dalšími oslovenými spolupracovníky se stali ostravský Janusz Klimsza, taky Jiří Pokorný (působící v HaDivadle i v Divadle Na zábradlí) nebo umělecký šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal.

Z inscenace Na dotek|foto: www.rokoko.cz

Uvidíme, jak se nové situace a možností zhostí nový umělecký šéf. V divadle Rokoko je naplánována rekonstrukce prostoru, která ale nemá překážet uměleckému provozu, naopak mu umožnit zlepšené prostředí. V rámci transformace pražské divadelní sítě také asi přijdou nové vlivy a podmínky. Soubor se bude sžívat s uměleckým vedením, které si vytýčilo nové představy, takže musí dojít i k proměně souboru v rámci uměleckého uvažování a tvorby. Doufejme ale, že divadlo Rokoko zůstane dobrou adresou divadelní Prahy a na Václavském náměstí bude fungovat scéna, která umělecky obohatí české divadlo.

Z inscenace V hodině rysa|foto: www.rokoko.cz

Tomáš Svoboda se narodil v Plzni. Nejdříve se vyučil řezbářem, pak absolvoval SPŠ. 2 roky studoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, aby pak roku 2002 dokončil studia režie na JAMU. Vedl ho Peter Scherhaufer a po jeho smrti ho "zdědil" Alois Hajda. K tomu se sám Svoboda vyjádřil: "Od Scherhaufera se mi dostalo drsného drilu. Šery sekal režijní kombajny, kde pořád něco svítilo nebo lítalo, a bylo to vždycky příšerně přerežírovaný, jak to dneska dělá třeba Vladimír Morávek. A do toho něžný Hajda, který nám především vštěpoval práci s hercem." Absolvoval pak inscenací hry Ludwiga Tiecka Kocour v botách. Mezitím i potom byl hercem českobudějovického Malého divadla, režisérem a uměleckým šéfem divadla Nítě při Západočeském divadle v Chebu a taky režíroval v Těšínském divadle, ve Spišské Nové Vsi, v brněnské Huse na provázku i v tamním Národním divadle Brno, Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Přednedávnem měl premiéru inscenace hry Sarah Kane Blasted (Zpustošení) v pražském A studiu Rubín. Sám tedy nechtěl spolupracovat s jedním divadlem, ale chtěl nacházet na různých místech podnětnou práci. Zde teď může rozvinout svoje zkušenosti na jediném místě.