Díla rukou našich potvrď mezi námi

Devadesátý žalm krouží kolem tématu pomíjivosti a konečnosti života. "Synové lidští jsou jako sen, jako bylina hned v jitře pomíjející. Toho jitra, kteréhož vykvete, mění se, večer pak, jsouc podťata, usychá." - Dost často užívám tohoto i jiných citátů z žalmu 90 na pohřbech. Banální pravdu, že všichni tam musíme a život je krátký, je dobré nechat zaznít básnicky, nevšedně, a jazyk Kralické bible je pro to jako stvořený.

Také cituji žalmistovu prosbu "nauč nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce" a občas také přepočtu dosažený věk zesnulého na dny. Sám se vždycky znovu překvapím, jak je jich málo. Když bychom od svého narození až do smrti v nadpůměrných devádesáti letech ukládali do kasičky jednu korunu, našetřili bychom pouhých 32.873 Kč - tak akorát na neokázalý pohřeb, při dnešních cenách. Počet našich dnů je omezený, a jak jde člověk do let, čas ubíhá stále rychleji. Za našeho mládí od počátku školního roku do Vánoc, to byla věčnost A teď? Ani jsme se nestačili rozloučit s létem a advent je tu.

První adventní svíčka svítí. Statečně vzdoruje temnotám a příští neděli už budou dvě. Rituálu rozsvěcení svíček na adventním věnci rozumíme: světla pomalu přibývá, houstnoucí tmě navzdody. Jako by tu ten krásný obyčej, který nás po celé adventní období provází, byl odjakživa. A přitom je tu teprve asi půldruhého století. Zrodil se v ústavu pro mládež bez domova v Hornu u Hamburku. Chlapci v truhlářské dílně vyrobili kulatý dřevěný lustr a ozdobili ho jedlovými větvičkami. V jeho světle jim hodný pan ředitel Johann Wichern za dlouhých večerů vyprávěl a četl. . Vznikla asi krásná atmosféra a v ní se rodí dobré nápady. A tak se zrodil postupně rozsvěcovaný adventní věnec a rozšířil se záhy do celého světa.

Pakliže mládenci z ústavu pana faráře Johanna Wicherna se také modlili z žalmistou "Dílo rukou našich potvrď mezi námi", jejich prosba byla vyslyšena. To je půvab žalmu 90, že připomíná naši pomíjivost a omezený počet našich dnů, ale u toho nezůstane: on také povzbuzuje k dobrému dílu a k dobrým nápadům. Prosba "dílo rukou našich potvrď" je zároveň výzvou "konejte dobré dílo, vymýšlejte dobré nápady, ať je Bůh může potvrdit". Jinými slovy, přičiň se člověče, a Pán Bůh pomůže. On tvému konání dá trvalost a dalekonosnost. Když opravdu poctivě konáte dobré dílo, konáte víc, než vůbec jste schopni dohlédnout. Co konáte, to na rozdíl od vás neuvadne a neupadne do nicoty, to zůstává ve věčné Boží paměti.

Světlo adventního věnce nám to připomíná. Pan ředitel Wichern a jeho chovanci jako ta bylina jitřní pominuli, dávno už jsou součástí téměř zapomenuté minulosti. A přece z jejich nápadu se stal zvyk, jehož opakováním se znovu ujišťujeme, že světla přibývá, i když dny se krátí. Dílo rukou jejich a nápad jejich hlav Bůh mezi námi potvrdil.