Den poté
Po bezohledném narušení přírodní rovnováhy kvůli neustálému oteplování atmosféry se uvolňují severní ledovce a naruší klimatické podmínky, které vyústí v okamžitou změnu: celá severní polokoule během několika dní zmrzne. Jak vypadá mělké eko-drama Rolanda Emmericha, se dozvíte v recenzi.
Filmová díla Rolanda Emmericha sklízí pravidelně posměch, urážky a velké výdělky. Režisér narozený v německém Stuttgartu si vybírá jednoduchá témata oslavující Spojené státy jako nejdůležitější národ na světě a Američané mu jsou za nadstandardní péči o své hodnoty vděční. V Emmerichově filmografii se nacházejí i takové snímky jako Univerzální voják a pilotní film seriálu Hvězdná brána, ale teprve s Dnem nezávislosti (1996) našel místo na trhu a zjistil, že když uvrhne Spojené státy do průšvihu a vyřeší ho s pomocí vlasteneckých jedinců, dokáže zaujmout širokou veřejnost. Den nezávislosti, Godzilla nebo Patriot rozhodně nejsou hluboce promyšlenými díly. Oslovují diváky základními moralismy, jako je rodinná láska a obětování se jedince pro záchranu celé společnosti. Nejinak tomu je u Dne poté, který za oficiální rozpočet 125 miliónů dolarů přináší příjemnou podívanou a jisté polopatické pravdy o vztahu člověka k přírodnímu prostředí. Při psaní scénáře eko-thrilleru se Emmerich shlédl především v podobných snímcích Twister a Drtivý dopad, ale namísto herců mu jde zcela jasně o digitální efekty, které přerůstají do podoby samostatného protagonisty.
Po bezohledném narušení přírodní rovnováhy kvůli neustálému oteplování atmosféry se uvolňují severní ledovce a naruší klimatické podmínky, které vyústí v okamžitou změnu: celá severní polokoule během několika dní zmrzne. Aby to nebylo jen o efektech, příběhem provází uvědomělý, ale nevyslyšený klimatolog Jack Hall (Dennis Quaid), který jako jediný pozoruje nebezpečí a musí kromě vlastní země zachránit i syna uvězněného rozběsněnými živly na Manhattanu. Příběhová klišé stojí seřazena jedno za druhým, od otcovské lásky, přes partnerskou krizi s happy-endem, až po nezodpovědného viceprezidenta, který do poslední chvíle brání evakuaci severní části Spojených států. Místy jde kýčovitost tak daleko, až kino vzdychá zoufalstvím, ale brzy je saturováno nádhernými digitálními efekty, které posilují dojem z realisticko-katastrofického filmu víc než jakýkoliv herec. Správný katastrofický film má solidně vyvážen poměr realismu a nadsázky - Den poté v tomto směru zcela jistě uspěl.
Pro ekology a stoupence Greenpeace je třeba připomenout, že zobrazovaný scénář nové doby ledové je podle odborníků nemožný. Cyklóny, které podle Emmericha posílají mrazivý vzduch z troposféry přímo k zemi, což je vzhledem k chování tepelného proudění nesmysl (teplý vzduch od země stoupá), a náhlá změna životního prostředí by se rozhodně neprojevily během jednoho týdne - spíše během desítek až stovek let. Dramatický postup vražedného mrazu rychlostí půl metru za pět sekund je k smíchu - ale dobře se na to dívá. Nicméně globální oteplení je palčivou otázkou současnosti a Emmerich ždímá nezodpovědné politiky za jejich neschopnost akceptovat Kjótskou dohodu, jak jen může. S trochou štěstí si diváci odnesou domů dojem, že vyhazovat plechovky a používat spreje či staré ledničky je špatné. S trochou velkého štěstí se pohlaváři Spojených států chytnou za hlavu a poběží okamžitě Kjótskou dohodu podepsat (promítání zkrácených verzí postapokalyptických filmů armádním špičkám a politické smetánce má ve Spojených státech tradici již od dob první Planety opic).
Logické díry ve scénáři a excelentně zbytečné scény - jako například neuvěřitelně stupidní hledání v lékařské knize, co je asi špatně s horečnatým člověkem, který má mokvající a zanícenou ránu na noze - dojem z filmu kazí, stejně jako vycentrovanost problémů na Spojené státy. Emmerichovy trademarky jsou více než patrné. Když si odmyslíte americkou symboliku, nesmyslné obětování vedlejších postav (Ian Holm jako skotský meteorolog), časoprostorové nesmysly a zcela stupidní scénář, dostanete příjemně koukatelný snímek, za který se mistr Emmerich stydět nemusí. Je to trochu škoda - alespoň z pohledu filmového kritika, který se těšil jako malé dítě, až zadupe do země nejnovější hollywoodský brak. Na Den poté se díky efektům vážně dobře dívá. Existuje mnoho horších způsobů, jak strávit večer dvě hodiny.
Související odkazy: oficiální stránka
Den poté (The Day After Tomorrow, USA 2004) Hrají: Dennis Quaid (Jack Hall), Jake Gyllenhaal (Sam Hall), Emmy Rossum (Laura Chapman), Ian Holm (Terry Rapson); scénář: Roland Emmerich; hudba: Harald Kloser; režie: Roland Emmerich; 124 minut
Nejposlouchanější
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Friedrich Dürrenmatt: Proces o oslí stín. Komedie o hlouposti a jejích následcích
-
Ivana Gibová: Babička©. Rafinovaná cesta do hlubin dětství
-
Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa. Fragmenty ze vzpomínek českého básníka čte Rudolf Hrušínský
-
Daniela Fischerová: Nevděčné děti. Už vás někdy dostihla vlastní minulost?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.