Defragmentace - domácí divadlo
Nedávno jsem zažil něco zvláštního. Přišel jsem navštívit kamaráda, který sliboval, že mi ukáže domácí divadlo. Takové jsem prý ještě neviděl. A jaké bylo moje překvapení, když místo přípravy scény pouze zapnul počítač a nadšeně vykládal, že už je to skoro týden od posledního představení. Od této chvíle jsem se zařekl, že se nebudu pokoušet nic předvídat.
Nejdříve se na obrazovce objevila notoricky známá aplikace defragmentace disku, začala kontrola chyb, analýza rozložení segmentů a nakonec se spustilo samotné přerovnávání dat na disku. "Proč spouští defragmentaci a kdy už začne to divadlo?" ptal jsem se sám sebe, ale pak mi to - při pohledu na přeskakující a urovnávající se segmenty - došlo. Tohle už je ono.
A najednou přede mnou spadla opona nechápavosti a já začal vnímat tanec dat, vyjadřující naprosto jednoznačný vývoj od chaosu k řádu. Jako myšlenka scénáře to samozřejmě není nic nového ani hlubokého. Už naši dávní prapředci tento princip chápali, i když většinou spíše jako základ náboženství. Ale možná právě proto ona jednoduchost myšlenky působí o to silněji - jako dotyk rodové paměti a starodávných obřadů.
Od té doby už jsem absolvoval další představení a vypozoroval několik dalších zajímavostí. Asi po půlhodině už se publikum obvykle rozděluje. Pasivní pozorovatelé pouze sledují vířivý tanec skládaných segmentů, kdežto ti aktivnější se často vydávají dopředu v čase a sledují překážky, které teprve bude třeba překonat. Přiznám se, že já osobně spíše jen nechávám před sebou ubíhat scénu a vychutnávám si ten vše prostupující klid.
Anonymita jednotlivých segmentů-herců je naprostá, a snad jen skutečný odborník (po dlouhém pátrání) by dokázal prorazit její krunýř. Přesto i ve strojové nacvičenosti pohybu se občas objeví milisekundová výrazová pauza, dodávající konkrétnímu okamžiku nový rozměr. Pravda je, že necvičený divák toto nemusí vůbec zaregistrovat.
A co napsat závěrem? Celá defragmentace by se asi dala shrnout do slov opakovatelná neopakovatelnost. Můžeme si ji totiž přehrát kdykoliv se nám zlíbí, ale pokaždé bude naprosto jiná. A navíc - čím delší bude pauza mezi jednotlivými představeními, tím zajímavější průběh bude mít to následující...
Přeji příjemnou podívanou!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
