ČSSD a ODS: Věrni zůstaneme

10. březen 2001

Pracovna Václava Klause v Poslanecké sněmovně praskala v pátek večer ve švech. Sešlo se tu deset nejdůležitějších sociálních demokratů se stejně početnou a stejně reprezentativní sestavou demokratů občanských, aby rozhodli o budoucnosti účelového politického svazku, kterým si před dvěma a půl lety rozdělili moc v zemi.

Ze známých tváří chyběl jen kontroverzní a vždy svůj Miroslav Macek, který usoudil, že nic nezkazí, když si na pár týdnů odskočí na pláže v Karibiku. Nezkazil, ani nemohl. "Opoziční smlouva pokračuje," prohlásil hrdě Miloš Zeman na konci porady. A to je přece hlavní příčinou i trvalou zárukou, že se ve vnitřní české politice nic nového nepřihodí.

Cena za eleganci

Mackova bezstarostná jízda na opačnou polokouli byla prvním červem pochybnosti o tom, že smírčí soud mezi ODS a ČSSD je spíše divadlem pro budoucí voliče obou stran než vážně míněnou snahou o vyřešení sporů mezi partnery po goethovsku spřízněnými smluvněopoziční volbou. Teatrálnost celé akce podtrhuje už zmíněný velký počet nominovaných borců, který měl vytvořit dojem, že jde o mimořádnou událost, jejíž význam se blíží povolebním jednáním o sestavení vlády a jejíž výsledek ovlivní život každého z nás.

Nic takového se v pátek v Klausově poslanecké pracovně samozřejmě nedělo. Šlo o mnohem méně, v podstatě o maličkost: dvě nejmocnější strany současnosti pouze potřebovaly najít elegantní řešení, jak ze sebe před volbami shodit zátěž opoziční smlouvy, která je může u tradičních voličů diskreditovat. Sociální demokraty kvůli tomu, že nemohou v plném rozsahu plnit předvolební program, demokraty ze Sněmovní pak proto, že se spojili se svým největším ideovým sokem a nedokázali jej účelně kontrolovat.

ODS takové úvahy trápí evidentně mnohem více než vcelku spokojenou vládní ČSSD. Ostatně právě obavy ODS ze ztráty tváře byly důvodem, proč k pátečnímu jednání vůbec došlo. Klausova strana už dál nemohla přehlížet totální krach dodatků ke smlouvě o politické stabilitě, z nichž se kromě dohod o podpoře vstupu do Evropské unie neplní vůbec nic. Zvlášť citelné jsou pro ODS dvě rány: krach reformy volebního zákona a absolutní přehlížení dohod o státních financích, na něž si sociální demokraté naposledy vzpomněli ve chvíli, kdy je po oschnutí podpisů ukládali do šanonu v Lidovém domě.

Ze všeho nejvíc

Největším hříchem je přitom z hlediska tradičních voličů ODS právě propadák v účinné kontrole hospodaření socialistů se státními penězi. Klausova ODS se v posledních třech letech chovala tak, jako by na stavu státních financí vůbec nezáleželo a z letargie ji probudil až katastrofální schodek v loňském roce, který o bezmála jedenáct miliard překročil dohodnutou hranici minus pětatřicet miliard korun.

Cílem pátečního jednání tak bylo mimo jiné ukázat, že ODS kontrolu nezanedbává a že ji stav státní pokladny leží na srdci opravdu ze všeho nejvíc. Silně medializovaná schůzka tento záchranný úkol víceméně splnila. Válečná sekera socialistům sice vykopána nebyla, předválečný dupot a rozčilené šramocení byly natolik hlasité, že jedno voličské ucho nemohlo zůstat nedotknuté: o rozpočtovém schodku se bude ještě jednat. Sociální demokraté navíc museli slíbit, že nebudou spolupracovat s komunisty.

A ČSSD? I ta může být spokojena: zůstává u vlády a ještě může voliče směle přesvědčovat o tom, že vládne v podstatě samostatně, bez většího nátlaku a omezení a že se nenechá jen tak přitlačit ke zdi. Řada sociálních demokratů tomu sice už dávno nevěří, důležité ovšem je, aby takové představě uvěřili voliči. Po páteční akci v Klausově pracovně k tomu mají poměrně dobrý důvod. Dvacetičlenný smírčí tribunál ve věci opoziční smlouvy tak splnil svůj účel: rozvířit vodu, aby bylo vidět, že se na hlavní scéně českého politického divadla něco děje. Běžného pozorovatele může zdání dramatu oklamat, pozornější divák přesto brzy pozná, že hraný kus je i ve třetím dějství nudná politická fraška.

Petr Fischer

Autor je komentátor Lidových novin

Napsáno pro Svobodnou Evropu a Respekt v rámci cyklu Dnešek

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz

autor: Petr Fischer
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?