Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy. Podivuhodné dílo, které uchvátilo francouzské surrealisty
Jako druh se zcela vymykají definici. Zpěvy Maldororovy jsou něčím mezi epopejí, černým románem, parodií romantických postupů nebo blasfemickým monologem. Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v autorovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců. Rozsáhlou báseň v próze v podání Igora Bareše poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání. Pořad není vhodný pro děti a mladistvé.
Básník Robert Desnos shrnul v roce 1931 vše, co je nám známo o autorovi Zpěvů Maldororových: víme, kdy se narodil a kdy zemřel, víme něco málo o jeho rodině a jeho středoškolských studiích, četli jsme Zpěvy Maldororovy, známe několik jeho dopisů, v nichž píše o svých finančních potížích a o svých literárních záměrech. Toť vše.
Ani dnes toho nevíme o mnoho více: Comte de Lautréamont, vl. jm. Isidore Ducasse, se narodil 4. dubna 1846 v Montevideu v Uruguayi, kde byl jeho otec úředníkem francouzského konzulátu. Do třinácti let žil s otcem v Montevideu (matka mu pravděpodobně záhy zemřela), roku 1859 přišel studovat na jih Francie. Do Paříže přichází v létě 1868, ve věku dvaadvaceti let.
Vlastním nákladem vydal pak celé Zpěvy roku 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá.
V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. století přihlásili se k němu příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse – dlouho po smrti osamělého tvůrce.
Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců (A. Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu, v knize Ztracené kroky pak píše: „Lautréamont největším dílem nese zodpovědnost za dnešní situaci básnictví“).
V rece 1940 jej Breton zařadil do své Antologie černého humoru: „Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického...“
Související
-
Gabriel García Márquez: Na paměť mým smutným courám. Příběh starce, který se rozhodl zemřít na lásku
„V roce svých devadesátin jsem se rozhodl věnovat si noc ztřeštěné lásky...“ Poslechněte si četbu z poslední knihy velkého vypravěče ve skvělém podání Zdeňka Maryšky.
-
Pavel Brycz: Patriarchátu dávno zašlá sláva. Groteskní sága jedné ukrajinské rodiny
Nadčasové podobenství o tom, že mužnost, hrdinství a převaha patriarchálních vztahů ve světě 20. století přestávají platit.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.