Comte de Lautréamont: Zpěvy Maldororovy. Podivuhodné dílo, které uchvátilo francouzské surrealisty

Básník Robert Desnos shrnul v roce 1931 vše, co je nám známo o autorovi Zpěvů Maldororových: víme, kdy se narodil a kdy zemřel, víme něco málo o jeho rodině a jeho středoškolských studiích, četli jsme Zpěvy Maldororovy, známe několik jeho dopisů, v nichž píše o svých finančních potížích a o svých literárních záměrech. Toť vše.

Ani dnes toho nevíme o mnoho více: Comte de Lautréamont, vl. jm. Isidore Ducasse, se narodil 4. dubna 1846 v Montevideu v Uruguayi, kde byl jeho otec úředníkem francouzského konzulátu. Do třinácti let žil s otcem v Montevideu (matka mu pravděpodobně záhy zemřela), roku 1859 přišel studovat na jih Francie. Do Paříže přichází v létě 1868, ve věku dvaadvaceti let.

Vlastním nákladem vydal pak celé Zpěvy roku 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá.

V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. století přihlásili se k němu příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse – dlouho po smrti osamělého tvůrce.

Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců (A. Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu, v knize Ztracené kroky pak píše: „Lautréamont největším dílem nese zodpovědnost za dnešní situaci básnictví“).

V rece 1940 jej Breton zařadil do své Antologie černého humoru: „Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického...“