Colours mezi byznysem a utopií
Každý rok to přijde. Festival Colours of Ostrava pravidelně roztočí debatu na téma komercionalizace umění.
Ostatně těžko bychom hledali vhodnější příklad. Colours začínaly jako přehlídka současné world music, v posledních letech jsou ale tahákem pro stárnoucí i vycházející hvězdy rocku a popu. Kromě toho festival finančně nesou vcelku problémové firmy jako ArcelorMittal či Agrofert: ta první dlouhodobě čelí kritice za zamořování Ostravy, druhá je spojena s bývalým vicepremiérem Andrejem Babišem, který se po příštích volbách s největší pravděpodobností stane premiérem, takže Colours budou (jsou) i státně-firemní akcí.
Konflikt byznysu, umění a politiky je věčný, v benjaminovském věku „technické repodukovatelnosti umění“ je umocněnější masovým dopadem uměleckých děl, především populární kultury. Ta zcela samozřejmě disponuje prostředky systémové identifikace, vytváří vzory a módní struktury, které nás nejenom přetvářejí zevnitř, ale které nakonec potvrzují celý Systém. Do tohoto koloběhu systémových vzorů patří i protest proti Systému, který je utlumen právě tím, že je masově a byznysově šířen a reprodukován. Protest či revoluce jsou tak docela slušný byznys.
Na letošních Colours of Ostrava si to posluchači mohli dobře uvědomit při vystoupení jedné z největších hvězd festivalu, americké kapele Imagine Dragons. Její popularita světově roste, desky se dobře prodávají, kapela hraje na velkých stadionech po celém světě, ale chodí i do všelijakých talk show, aby se lépe prodala. Není tu zřejmě žádná velká komerční hranice, za níž by nebylo možné jít. Na Colours ale Imagine Colours předvedli parádní rockový koncert. Nabídli příval osvobozující energie, kterou zpěvák Dan Reynolds rámoval zábavnou komunikační show s publikem, do něhož nejen skákal, ale z něhož si i vytahoval diváky na podium a nakonec je přinutil i masově zpívat. Jeho řeči o lásce spojující svět, který tak není rozdělený, jak se nám snaží vnutit politici a média, byla sice osobně přesvědčivá, vzhledem ke komerčnímu drajvu kapely přesto vyvolala jistou pochybnost. Světově šířená zvěst lásky evidentně stojí docela dost peněz…
Colours tak angažováním Imagine Dragons nepřinesly v hledání nového zvuku, o který v minulosti šlo, nic nového, zato v hudbě dodaly nebývale silný energetický náboj, který dá na chvíli zapomenout i na komerční souvislosti a svazky. Stálo za to si na tu hodinu a čtvrt představovat, že o peníze nejde a že všechna ta vyprávění a jednotě a planetární lásce jsou míněna vážně a nepatří jen k modelovým módním nabídkám mašinerie Systému.
Colours se blíží. Zaostřete na Kiwanuku, alt-J nebo UNKLE

Hudební zábava pro celou rodinu, tak vypadá program Colours of Ostrava. Festival začíná ve středu, potrvá do soboty a kromě hlavních hvězd typu Jamiroquai nebo Norah Jones přiváží řadu dalších kapel a projektů, které by byl hřích na pódiích propásnout.
Na Colours se možná už nejezdí za novými hudebními objevy a je to asi opravdu stále více zábavní velkostroj než hudební festival. Jistá pozitiva ale vzdor všemu přetrvávají. Každý si tu skrze hudbu může prožít svou malou utopii – simulakrum štěstí (byť s velkým byznysem v zádech). Tak jako s Imagine Dragons. „Imagine all the people living life in peace…“
Nejposlouchanější
-
Smrt v lese, Já vůl…!, Zrání a další povídky Sherwooda Andersona
-
Herbert George Wells: Válka světů. Průběh brutální invaze Marťanů na Zemi na konci 19. století
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
-
Podivuhodná dobrodružství barona Prášila. Příhody okouzlujícího vypravěče a lháře
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.