Co všechno je jazz: Pianisté
Naše druhá procházka kontrastními podobami jazzu v jeho dnes už více než stoletých dějinách je věnována především pianu.
Začíná ještě předchůdcem gramofonové desky. Neworleánský veterán Jelly Roll Morton nahrával své první snímky na válečky, které se tehdy vkládaly do mechanických pian - vlastně předchůdců daleko pozdějších juke-boxů. Jeho skladba Shreveport Stomp má nervní, ale bezstarostně přímočarý odpich. Autor ji nahrál roku 1924 - tři roky před tím, než u nás E. F. Burian napsal první českou (a jednu z prvích evropských) knížek o nové hudbě dvacátého století, zvané jazz.
O necelých čtyřicet let mladší nahrávka Cecila Taylora, známého jako pionýra free jazzu, nás přenese do zcela jiné atmosféry. Taylor tu vystupuje jako vedocí vlastního souboru, v němž si jeho piano neusurpuje vedoucí místo, ale Mortonovu dobrou, byť rozjařenou, náladu vystřídá napětí a provokace dosud neznámých rytmů, frází i zvuků, která nám představí docela jiný svět.
Jenže jazz se nevyvíjel jen v tak kontrastujících zkratkách. Mezitím se objevil swing, který si snad v ještě větší míře než původní dixieland získal pozici obecně přijímané populární hudby. Jeho symbolem byly swingové big bandy, ale vedoucí jednoho z nejproslulejších, Count Basie, dokázal atmosféru této doby přenést i do průzračného, avšak vnitřím napětím strhujícího, zvuku klavíru třicátých let.
Dovolme si ještě jeden odskok na ukázku, že ve vývoji jazzu neprobíhá nic tak přímočaře a bez vyjímek. Bix Beiderbecke, trumpetista z občansky vážené bělošské rodiny, se ve dvacátých letech v Chicagu zbláznil do hudby, kterou v tamních klubech hrály černošské soubory v čele s Louisem Armstrongem. Ale vedle toho hrál také na piano: na tehdejší poměry jaksi podivnou hudbu, v níž se zvláštním způsobem spojoval cit pro blues a jeho evropskou rodinnou tradici. Nahrávka jeho skladby In a Mist z roku 1927 se přiřadila ke klasickým snímkům jazzové historie a svou náladou i přístupem do jisté míry předjímala klidnější a přemýšlivější zvuk, který v jazzu zdomácněl téměř o půl století později.
Zajímavou nahrávku, kterou od Bixe Beiderbecka dělí téměř tři čtvrtě století, nahrál Brad Mehldau, jeden z čelných představitelů klavírního zvuku a stylizace dnešních časů. Mehldaua sice známe zejména díky čistému akustickému zvuku, občas si ale dovolí i on malý odskok k elektrickému barvení. Ve své skladbě Sabbath, nahrané v roce 2001, používá - byť velmi střídmě - tzv. preparované piano, s kterým občas experimentovali klasičtí avantgardisté minulého století. Pro ozvláštnění jeho zvuku si však vybral prostředek, který je obvyklý v docela jiném druhu jazzu: basový rejstřík, známý zejména z varhan bluesového a soulového charakteru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
