Čistá duše
Dvacáté století přineslo nevídané triumfy lidského rozumu, ale také jeho obludná selhání. Toto schizma je tématem úvah novodobých filozofů i řady slavných filmů: objevuje se v chorobopisech Ingmara Bergmana, v mysteriích Larse von Triera nebo v dílech české nové vlny inspirovaných Franzem Kafkou.
Postřehneme je také v produkci mimoevropské - třeba v komediích Woodyho Allena nebo v gangsterkách bratrů Coenových, kde se pečlivě naplánované zločiny zpravidla zvrtnou do krvavých nesmyslů. Také jeden z nedávných oscarových hitů - satira Americká krása - vypráví o tom, jak se skutečný život vymyká zjednodušeným představám o úspěchu a kariéře.
V příbězích o selhání rozumu se často vyskytují jasnozřiví podivíni. Patří k nim i titulní postava amerického životopisného dramatu Čistá duše , které se objevilo v našich kinech. Kronika - v režii Rona Howarda - mapuje osud skutečně existujícího génia, fenomenálního matematika Johna Nashe, který v roce 1994 získal Nobelovu cenu. Úvodní fáze ilustrují hrdinova studia na univerzitě v Princetonu. Nash se představuje jako exot, který do komunity synků z dobrých rodin příliš nezapadá a zabývá se zdánlivými obskurnostmi - třeba pohybem hejna holubů. Pak se vyprávění přesmykne do 50. let a změní se ve špionážní thriller o odhalování údajného ruského komplotu.
Skutečné téma však vyjde najevo až po překvapivém zvratu, který otočí naruby vše, co se odehrálo předtím. Pointu příběhu vám neprozradím, souvisí však s následující větou: Nemůžeš se z toho dostat rozumem, protože problém je právě ve tvém rozumu, říká hrdinova manželka, která přes veškeré děsivé propady zůstává jeho strážným andělem. Howardův film osciluje mezi biografickým pásmem, milostným příběhem a nadčasovým dramatem o tenké hranici mezi genialitou a abnormalitou. K nezapomenutelným pasážím patří scéna z omšelé kůlny polepené výstřižky z časopisů. Nash je propojuje do fantasmagorické sítě, z níž se snaží dešifrovat neexistující spiknutí. Jeho posedlost tak vzdáleně připomíná počínání Hemmingsova fotografa ze slavné alegorie Zvětšenina, kde se pravda ztrácela v bludišti módních iluzí.
Čistá duše patří ke špičkovým hollywoodským produktům, které tradiční schémata zpracovávají s řemeslnou precizností i s úctyhodnou dávkou invence. A právě taková díla jsou ideálními kandidáty na Oscary. Howardovo drama má osm nominací a osobně ho pokládám za favorita ocenění za nejlepší film. Otázkou zůstává, zda se triumfu znovu dočká i představitel titulní role Russell Crowe, který loni získal pozlacenou sošku za epos Gladiátor. Za postavu Johna Nashe - zosobňujícího prokletí výjimečnosti - by si Oscara zasloužil rozhodně víc.
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Sacher-Masocha
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
