Cirkus na faře aneb Pepito, neplivej!

13. únor 2018

Jabloňová alej lemuje silnici s bílými kamennými patníky, podél níž trčí ve škarpách nepojízdná vojenská auta, torza transportérů, pásy, přilby, bedny a další zbytky po prchající německé armádě.

Vysíláme ve čtvrtek 15. února ve 20:00 hodin.

Květnové mraky pomalu plují nad krajinou a v blízkém, již vzrostlém poli hledají lidé z blízké vsi mrtvá těla postřílených sousedů. Po chvíli někdo křikne: „Tady je Karel Michálků!“ Další krvavé přestřelky probíhají v okolí ještě několik dní. Píše se 5. květen 1945.

O několik týdnů později jde po téže silnici podivné procesí – skauti ve stejnokrojích (konečně zas mohou) vedou (a jeden se veze) velblouda dvouhrbého, přesněji velbloudici, které říkají Pepita. Zastaví, když se spustí dešťová přeháňka. U kandelábru velbloudici přivážou, nechají ji popásat a sami si vlezou do kabiny opuštěného náklaďáku. Netuší, co se v blízkém poli nedávno odehrálo. Když se déšť přežene, vyrazí dál. Před nimi je ještě dlouhá cesta a řada úsměvných epizod. Je červen 1945. 

Jabloně podél silnice jsou vykáceny, kamenné patníky nahrazeny umělohmotnými, auta sviští po rovné asfaltce vysokou rychlostí, takže si nikdo z pasažérů nemůže všimnout malého pomníčku za škarpou se jmény pěti mužů, zastřelených před 69 lety. Rozmoklá trikolora na věnci, poslední pamětníci událostí… Možná právě teď je třeba vytáhnout mikrofon a začít natáčet.

Kaplan na koni, lama ve škole

Státní silnice vedoucí z Vysočiny, od Havlíčkova Brodu do Čáslavi. A nedaleko státovky vesnice Potěhy s nízkou budovou č. p. 1 – bývalou farou. Prostor, který se na jaře 1945 stal dějištěm dějinných i osobních dramat, smrtí i záchrany, krutosti i pomoci, příběhů lidí i zvířat.

Potěhy, jedno z dějišť dokumentu dnes

Válka na evropském kontinentu vrcholila, když se v nenápadných Potěhách skrýval, či přesněji byl zazimován slavný cirkus Ferdinanda Berouska. Místní kaplan Josef Nouza poskytl cirkusu závětrné parkování i ochranu – hospodářské budovy, stáje a rozlehlý dvůr se staly na několik měsíců jejich domovem. Maringotky a zvířata tak byly „kryty“ před válečnými ději.

Farníci se brzy sžili s cirkusovým světem a docházelo k řadě kuriózních situací – s cirkusovými koňmi jezdil pan kaplan do okolních filiálních kostelíků, velbloudi se procházeli po návsi a lidé je krmili, lamy zase našly své útočiště v místní škole, strkaly hlavy do tříd a „rušily“ vyučování.

Dramatické však byly květnové dny roku 1945, rychlý ústup Schörnerových jednotek k Američanům, zablokování německé 17. tankové divize před Čáslaví, německý vlak plný proviantu v nedalekých Horkách, rabování českými občany, ustřelená kostelní věž, přestřelky, sebevraždy, pohřby. Příznačný je dobový kronikářský zápis: „Před rakví Karla Michálka z Potěh byl vezen na valníku na hřbitov německý důstojník, jenž svojí krví kropil cestu pohřebnímu průvodu a Rudé armádě.“

V červnu roku 1945 kráčela velbloudice Pepita v doprovodu skautů z Vysočiny do Prahy.

Velbloud

Vítězní barbaři

Vojska Rudé armády však s sebou kromě vítězného zpěvu, garmošky a únavy přivezla barbarské manýry. „Vzduch se naplnil jejich zápachem,“ píše přízračně ve Zbabělcích o příjezdu sovětských vojáků Josef Škvorecký, „zápachem nějaké tundry nebo tajgy, opilí, vítězní, tak tohle byla Rudá armáda, zpocená, barbarská jako Skythové, a nevěděl jsem, jestli tady opravdu něco nezačíná.“ Válkou rozdivočení vojáci zabírali či kradli ve vsích na Čáslavsku jídlo, hodinky, honili děvčata a Berouskovu cirkusu zničili šapitó, zabavili koně, vozy a velblouda. Velbloud se však nakonec nedal, pokopal vojáky a vrátil se na faru ke „svému“ cirkusu.

Podobně tomu bylo o 20 kilometrů dál v Německém Brodě, který se v těch květnových dnech přejmenoval na Havlíčkův. Objev hrobu brutálně zavražděných vlastenců, zajatecký tábor vojáků SS, hromady vojenského materiálu, řádění opilých šikmookých rudoarmějců. Ale také obnovování místních skautských oddílů a v lese nedaleko Pohledu nález či přesněji potkání (právě skauty) zatoulané velbloudice.

Junačka kráčí do Zoo

Dnes již pravděpodobně nezjistíme, jakého byla původu, zda utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám, anebo byla kořistí z německé Zoo, nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná. Štafetovým způsobem velbloudici dovedli (po trase Havlíčkův Brod – Golčův Jeníkov – Čáslav – Kutná Hora – Kolín – Český Brod – Úvaly) do pražské Zoo a zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před možným utracením.

Tvůrcům rozhlasového dokumentu, kterými jsou Miloš Doležal a Jiří Vondráček, se podařilo vypátrat řadu žijících aktérů, svědků a pamětníků a sestavit z jejich výpovědí a archivních dokumentů zvukovou mozaiku i podobenství, jejíž podtitul zní: „O válečném zimování, smrtelném koňaku a skautské záchraně zbloudilé velbloudice mezi Vysočinou a Prahou.“

autor: Miloš Doležal
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...