Čirá anarchie

Po třech knihách povídek, které pod názvy Bez peří, Vedlejší účinky a Vyřídit si účty vyšly v českém překladu v devadesátých letech minulého století, se nyní objevil další povídkový soubor - tentokrát v nakladatelství Argo, v překladu Dany Hábové.

Okruh témat, do nichž se Woody Allen tentokrát strefuje, je dán uvěřitelnou neuvěřitelností zaručených novinových a časopiseckých zpráv, které - řádně domyšleny - v sobě skrývají mnohý kuriózní paradox. Pro spisovatele Allenova naturelu jsou jasnou výzvou k "rozpitvání" situace, k jejímu rozpřádání a natahování až do předimenzovaných, nemožných rozměrů. Kouzlo těchto povídek je především v tom, že čtenář získá přesně to, co očekává - dávku absurdního humoru, nadsázku, groteskní zveličení, komiksově nezničitelné a nezdolné figurky, zábavný průběh a vtipný závěr.

Základním tahem, který Woody Allen ve svých povídkách vykrajuje do prostoru, je hyperbola. Jestliže na počátku je citát z novin o tom, že byla vyvinuta látka na košile, která pohlcuje pachy, spisovatel se rozvypráví o značkovém obchodě s textilem, kde nabízejí neumazatelné sako nebo oblek, který voní po jasmínových květech, růžovém oleji, balzámu z Mekky či po rohlících: Váš oděv můžeme prodchnout jakoukoli vůní, od pačuli po uzenou krkovičku.

Obálka knihy|foto: www.argo.cz

Tak jako v detektivkách stoupá napětí, v Allenově vyprávění se stupňuje nadsázka. Autor se evidentně baví tím, že ukazuje, jak daleko je možné zajít, například ve vášni pro dobré jídlo - v povídce nazvané Máš tak fatální chuťové pohárky, drahá.

Bizarní, pitvorné i tragikomické příhody a skeče se netýkají jen jídla a soudních sporů, i když tato témata jsou ve zmíněné knize nejčastější - spolu s ošklivými manželkami a zlými nadřízenými se autor strefuje i do jevů neobvyklých a záhadných, například hned v úvodní povídce Mýliti se je lidské, levitovati božské, ale nezastaví se ani před ikonami evropské kultury a vzdělanosti (Tak jedl Zarathustra).

Základem Allenova karikaturně zveličeného pohledu je fakt, že nahlížené věci a problémy nepřijímá jako nesmyslné, ale jako neobyčejné a výjimečné. Autorova fantazie je záměrně oslavuje a vynáší až do neskutečných výšin. Činí to ale způsobem, při němž si není možné všimnout, jak se sám autor tímto procesem baví a že konečné zveličení zvýrazní potenciál směšnosti. Jde jenom o to jej odkrýt, správně nasvítit a nechat vybuchnout ohňostroj vtipu - neboť to je primární důvod Allenova psaní - bezuzdnou fantazií a inteligentní zápletkou pobavit sebe i své čtenáře.

Jestliže podzimní čas přináší brzké stmívání, pochmurné myšlenky a snad i deprese, nelze doporučit lepší a účinnější lék, než právě osmnáct příběhů v povídkovém souboru Woodyho Allena. Čirá anarchie nejenže "nikoho nezabije", ale na vlně totálního vtipu leckoho pobaví a povzbudí.

Woody Allen, Čirá anarchie, Argo, Praha 2007, překlad: Dana Hábová, str. 175.