Chroptění Mony Lisy. Akustické dění pro hlas a aparatury v experimentální hře Ernsta Jandla

Hra je realizována metodou zvukových útržků a deformovaných fragmentů klasického umění. Jandl odmítá všechna romantická klišé a pomocí zhuštěných esenciálních výkřiků zkoumá člověka jakoby rozloženého na ty nejmenší částečky.

Ernst Jandl je nejvýznamnějším představitelem rakouské experimentální poezie. Jandlovy krátké texty nechtějí zpodobnit svět. Tvoří si svět vlastní. Sama forma má svou vypovídající hodnotu. Jandl využívá prvků dadaismu, expresionismu i klasické lyrické poezie. Do psané formy vtěluje mluvené prvky, vytváří nová slovní a zvuková spojení, pracuje s obrazotvorností nově vytvořených jazykových znaků. Jeho umění často nespočívá pouze v samotných textech, ale také v přednesu básní. Natočil řadu desek obsahujících jeho slovní a zvukové experimenty, které jsou často doprovázeny hudbou.

Když měla v roce 1968 premiéru hra Pětkrát člověk muž, kterou Jandl napsal spolu s Friederike Mayröckerovou, znamenalo to přelom v dějinách rozhlasové hry. Inscenace především povýšila doposud podřízenou akustickou složku na plnohodnotnou součást výpovědi. Zvukové kompozice se pro příště měly stát stejně důležitým, nebo možná důležitějším faktorem, než samotný text.  K tomu posloužilo i dosud nebývalé využití stereofonie. „Po celé šířce zvukového prostoru jsem rozmístil pět pozic, ze kterých měla řeč znít: vlevo, vlevo od středu, ve středu, vpravo od středu, vpravo. Těchto pět pozic bylo rovnocenných, a navíc představovaly určitý situační model,“ napsal později Jandl.

V roce 1984 získal Velkou rakouskou státní cenu za literaturu. Hru Chroptění Mony Lisy, napsanou v roce 1970, natočil v roce 2007 režisér Miroslav Buriánek ve spolupráci se zvukovými mistry Tomášem Gsöllhoferem a Jiřím Emilem Silovským. Jedinou roli nastudoval Pavel Kikinčuk.