Chci, aby mé obrazy překvapovaly i mě samotnou, říká výtvarnice Dana Sahánková. Diváky bere do světa lidí, zvířat a snů
Má ráda renesanční umění: Tiziana, Michelangela nebo Dürera. Ve svých obrazech pracuje s náhodou a mytologií a občas se jí do tvorby připlete něco jako zázrak. Příkladem je obraz Oheň, jímž hořím, který jí pod rukama zcela nečekaně zčervenal. I tento obraz absolventky AVU Dany Sahánkové je možné vidět v Galerii Václava Špály. O své tvorbě mluvila detailně s Markétou Kaňkovou.
Laně, kočky coby metafora rodinné smečky a detailně vyvedená srst jako nečekané pokračování terapeutického autoportrétu s králíkem. Umně nakreslené postavy odkazující k renesančním bytostem, snům, archetypům; to proto, aby jejich autorce, malířce Daně Sahánkové, nepřipomínaly nikoho z nejbližšího okolí. Buclatí andílci jako poslové nepříjemných zpráv a řada dalších, na první pohled jen těžko čitelných odkazů a tajemství.
Název prozatím poslední výstavy Dany Sahánkové Vnitřnosti proměny dokresluje, co je v Galerii Václava Špály pověšeno na zdech. „Proměna není jen námět, ale i způsob, jakým obrazy vznikají. Netvořím skici, nemám jasnou představu. Začínám námětem, který mě zrovna napadne, a postupně skládám k sobě jednotlivé prvky. Obraz často vzniká několik let, otáčím ho vzhůru nohama, plátna přeskládávám, vyměňuju je s plátny z jiných obrazů, zkrátka čekám, až mě nová situace inspiruje k dalšímu vývoji. Jde mi o to, aby se v obraze stalo něco, co mě samotnou překvapí,“ vysvětluje.
Ach, ta renesanční hlava!
Jako dcera stavaře původně směřovala ke studiu architektury. Zásadní moment ovšem přišel už na kurzech kreslení, které přijímačkám na školu předcházely.
„Na kurzech jsem viděla kluka, jak modeluje kopii renesanční hlavy. Strašně mě to zaujalo a taky jsem to zkusila. Naprosto jsem tomu propadla, líbila se mi ta práce s hmotou. Modelovala jsem pořád, i doma v obýváku, a rozhodla jsem se, že se stanu sochařkou,“ vzpomíná. Jenže na rozdíl od architektury ji na sochařinu nevzali. Nakonec dala na radu Jiřího Petrboka a přihlásila se na AVU do kresebného ateliéru. „A byla jsem tam naprosto šťastná. Kresba se pro mě stala silnějším médiem. Ukázalo se navíc, že s hmotou je pro mě těžké pracovat, ačkoliv paradoxně mi tento typ tvorby jako lék na zdravotní obtíže doporučil jeden čínský lékař.“
Dana Sahánková ve Vizitce mluvila také o své studijní zkušenosti z francouzského Dijonu, kde na čas propadla videoartu a tvorbě objektů, o zlém snu, který se po čase transformoval do snu neohrožujícího, anebo o svém vztahu k alchymii.
Související
-
Chci zviditelňovat neviditelné. Práci tiskařů, řemeslníků i přírody, říká výtvarnice Gupta Valentová
Na AVU studovala Petra Gupta Valentová sochu i její restaurování a intermedia, na UMPRUM textilní tvorbu, v New Yorku si doplnila teoretické znalosti a dodnes tam pracuje.
-
Dávám materiálu šanci sdělit svůj názor, říká světově úspěšná sklářská výtvarnice Šabóková
Ve Vizitce mluvila Gizela Šabóková i o tom, proč se jí špatně pracuje se zelenou nebo díky čemu se jí podařilo rozjet kariéru.
-
Lásku, respekt a zdraví jsem si vyšila, říká výtvarnice Barbora Bálková
Když už slyším něco, co se mnou zahýbe, musím to ve své tvorbě zpracovat. Nejsem aktivista ani politička, nežiju ale ve vzduchoprázdnu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
