Chci, aby mé obrazy překvapovaly i mě samotnou, říká výtvarnice Dana Sahánková. Diváky bere do světa lidí, zvířat a snů
Má ráda renesanční umění: Tiziana, Michelangela nebo Dürera. Ve svých obrazech pracuje s náhodou a mytologií a občas se jí do tvorby připlete něco jako zázrak. Příkladem je obraz Oheň, jímž hořím, který jí pod rukama zcela nečekaně zčervenal. I tento obraz absolventky AVU Dany Sahánkové je možné vidět v Galerii Václava Špály. O své tvorbě mluvila detailně s Markétou Kaňkovou.
Laně, kočky coby metafora rodinné smečky a detailně vyvedená srst jako nečekané pokračování terapeutického autoportrétu s králíkem. Umně nakreslené postavy odkazující k renesančním bytostem, snům, archetypům; to proto, aby jejich autorce, malířce Daně Sahánkové, nepřipomínaly nikoho z nejbližšího okolí. Buclatí andílci jako poslové nepříjemných zpráv a řada dalších, na první pohled jen těžko čitelných odkazů a tajemství.
Název prozatím poslední výstavy Dany Sahánkové Vnitřnosti proměny dokresluje, co je v Galerii Václava Špály pověšeno na zdech. „Proměna není jen námět, ale i způsob, jakým obrazy vznikají. Netvořím skici, nemám jasnou představu. Začínám námětem, který mě zrovna napadne, a postupně skládám k sobě jednotlivé prvky. Obraz často vzniká několik let, otáčím ho vzhůru nohama, plátna přeskládávám, vyměňuju je s plátny z jiných obrazů, zkrátka čekám, až mě nová situace inspiruje k dalšímu vývoji. Jde mi o to, aby se v obraze stalo něco, co mě samotnou překvapí,“ vysvětluje.
Ach, ta renesanční hlava!
Jako dcera stavaře původně směřovala ke studiu architektury. Zásadní moment ovšem přišel už na kurzech kreslení, které přijímačkám na školu předcházely.
„Na kurzech jsem viděla kluka, jak modeluje kopii renesanční hlavy. Strašně mě to zaujalo a taky jsem to zkusila. Naprosto jsem tomu propadla, líbila se mi ta práce s hmotou. Modelovala jsem pořád, i doma v obýváku, a rozhodla jsem se, že se stanu sochařkou,“ vzpomíná. Jenže na rozdíl od architektury ji na sochařinu nevzali. Nakonec dala na radu Jiřího Petrboka a přihlásila se na AVU do kresebného ateliéru. „A byla jsem tam naprosto šťastná. Kresba se pro mě stala silnějším médiem. Ukázalo se navíc, že s hmotou je pro mě těžké pracovat, ačkoliv paradoxně mi tento typ tvorby jako lék na zdravotní obtíže doporučil jeden čínský lékař.“
Dana Sahánková ve Vizitce mluvila také o své studijní zkušenosti z francouzského Dijonu, kde na čas propadla videoartu a tvorbě objektů, o zlém snu, který se po čase transformoval do snu neohrožujícího, anebo o svém vztahu k alchymii.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Psí voják Filip Topol. Portrét hudebníka, básníka a sebevraha životem
-
Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů
-
Richard Brautigan: V melounovém cukru. Psychedelický román, který uchvátil generaci hippies
-
Mario Vargas Llosa: Krásné oči, ohyzdné obrazy. Zničující kritika navždy změní námořníkův život
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.