České legendy a portugalský Cimrman

7. listopad 2019

Rozhovor s Karlem Hvížďalou o knize Jiří Suchý & Tingltangl. Jiří Brabec devadesátiletý. A portugalský spisovatel José Maria Eça de Queirós a Korespondence Fradika Mendese. O literární mystifikaci, heteronymech a portugalském cimrmanovství bude hovořit Šárka Grauová s Ladou Weissovou. Připravily Blanka Stárková a Milena M. Marešová.

„Tím slovem je dnes označován kdekdo,“ proč si označení „legenda“ zaslouží Jiří Suchý, na to odpovídá Karel Hvížďala, který s divadelníkem, hudebníkem, textařem, básníkem, skladatelem, spisovatelem, filmařem, grafikem, výtvarníkem, divadelním režisérem a sběratelem, od října pětaosmdesátníkem a principálem šedesátiletého divadla Semafor – připravil během let „tři a půl rozhovoru“. Knihu pod názvem Jiří Suchý & tingltangl vydalo nakladatelství Galén.

Dějiny nepíšeme, ale prožíváme

Vitálně a s elegancí 28. října branou svých devadesátin literární historik Jiří Brabec. „Moře naše studentské se vzdouvalo pod vichrem toho hlasu a nevím, jak mnoho chápalo ze všech jednotlivých soudů a souvislostí. Jistě však chápalo to „jediné podstatné“: totiž že v hlavě tohoto muže se nacházejí hotové, připravené dějiny moderní české literatury. … Dějiny české literatury jakožto dramatický příběh zápasení o pravdivost poznání, vyjádřenou uměleckým textem.“ Tak vinšuje žák Jiřího Brabce, Martin C. Putna v pátém čísle České literatury.

Na stránkách Bubínku Revolver revue se souhlasně přidává další z někdejších posluchačů a pozdějších spolupracovníků, Michael Špirit: „…podstatným, možná rozhodujícím způsobem Brabec formoval své okolí, a to jak průběžným komentováním a oponováním studentských i ´volných´ prací, tak živým zájmem o otázky oboru, které si jedinec nenechává vnutit zvnějšku, nýbrž si je klade sám“.

Úvahou o „kritickém metru“ Jiřího Brabce přispívá Michael Kosák na webu Kanon na literaturu. A vítaným darem – možná víc pro čtenáře, než oslavence, je dvaatřicáté číslo fakultního bohemistického časopisu Slovo a smysl obsahující „kompletní bibliografii Jiřího Brabce z let 1951‒2019“.

Skutečnost fiktivní postavy

„To, co autor předvádí v postavě svého hrdiny, je tak trochu Cimrman“, zazní v jednu chvíli v debatě o knize Korespondence Fradika Mendese, jejímž autorem je portugalský spisovatel z konce 19. století José Maria Eça de Queirós. Fiktivní postava génia nebo tvůrce, který se pro mnoho lidí stává skutečným, není jen  českým vynálezem. Zvláště moderní portugalská literatura si ráda pohrává se smyšlenými autorskými postavami, které obdařuje jakoby skutečnou existencí.

Významného portugalského spisovatele  Eçu de Queirós znali dosud čeští čtenáři především jako kritického realistu, například z románů Zločin pátera Amada nebo Bratranec Bazilio. Z jeho fantastické tvorby byla přeložena novela Mandarín. Teprve teď můžeme objevit jeho ironickou a hravou stránku ve smyšlené Korespondenci Fradika Mendese. Knihu přeložila Zuzana Turková a obsáhlou studií doprovodila Vlasta Dufková. Vydalo ji nakladatelství Triáda jako 11. svazek edice Lusobrazilská knihovna a hovoří o ní portugalistky Lada Weissová a Šárka Grauová. Připravila Blanka Stárková.

 

Spustit audio