Česká kultura a okupace

21. srpen 2003

Recenze Ladislavy Chateau Koncem minulého roku vydalo nakladatelství Torst zajímavou publikaci Česká kultura a okupace. Napsal ji František Červinka, který působil jako novinář, redaktor a posléze přednášel na katedře československých dějin na Filosofické fakultě UK. V roce 1971 však musel katedru z politických důvodů opustit. Dlouhá léta pravidelně přispíval do časopisů Mladá fronta, Most, Lidové noviny, Český časopis historický, Divadelní noviny, Listy a řady dalších.

Po válce vydal zasvěcené studie o Hilsnerově aféře, o českém nacionalismu, o Zdeňku Nejedlém i o divadelních aktivitách v koncentračních táborech. Základní problém, kterému se autor věnuje, je vztah osobnosti a represivní moci. Vydaná publikace je souhrnem přednášek konaných na pražské univerzitě v letech 1969 - 70; kniha je rozdělena na jednotlivé kapitoly, z nichž mimořádně přínosné jsou zejména Kultura a charakter, pojednávající o vzniku Národního souručenství a roli Emila Háchy v době Mnichova; v roce 1939 bylo Národní souručenství prohlášeno za jediné politické sdružení českého národa na území Protektorátu Čechy a Morava. Z členství byli samozřejmě vyloučeni umělci židovského původu; členy se však stali hudební skladatelé i známí básníci, spisovatelé jako Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, František Halas, Vladimír Holan a mnoho dalších.

Obal knihy

Autor cituje v této souvislosti úvahu psychoanalytika Bohuslava Brouka, který soudil, že "nepřetržitá činorodost je někdy i jistý druh šalebného opojení..." V následující kapitole nazvané Kultura a obchod se autor podnětným způsobem zamýšlí nad nevkusem a kýčem, takzvaným "vlasteneckým kšeftem", imitací skutečných umělců, často Vlasty Buriana. Autor uvažuje i nad manýrami českých snobů v době okupace, nad diskreditací Nerudova jména, stejně jako Národního divadla a nad obchodními spekulacemi s uměním v té těžké době; registruje také úspěchy Járy Pospíšila, ještě před jeho internací jako "jen polovičního árijce". Stejně pozoruhodné jsou rovněž autorovy úvahy nad politickým smíchem a anekdotou, které se v době okupace staly duchovní zbraní, výsměchem všem projevům tuposti, nekulturnosti a surovosti nacistů. Autentické válečné anekdoty byly nejen zbraní utlačovaného obyvatelstva, ale i svérázným dokumentem a ilustrací určité doby. A jak se autor dále zmiňuje, objevují se tyto anekdoty - v poněkud pozměněné podobě - opět v padesátých letech. Z knihy se také dovídáme, že nejlepší sbírka českých válečných anekdot vyšla hned v roce 1945 pod názvem Hlas lidu, s ilustracemi Ondřeje Sekory a v redakční úpravě Jaroslava Vojtěcha.

Kapitola nazvaná Divadlo před popravištěm přináší zamyšlení nad hudební a divadelní kulturou v Terezíně, která nepochybně dosáhla svého vrcholu, když dirigent Karel Ančerl, tehdy táborový kuchař, dirigoval Prodanou nevěstu a Sukovu Meditaci na svatováclavský chorál. V této kapitole připomíná autor i literární tvorbu Emila Filly Psí písně v Buchenwaldu 1943. Buchenwald - velký tábor hrůzy a smrti, a přece mikrokosmos české kultury a politiky, neboť v trestaneckých mundůrech se zde potkávali Emil Filla, Petr Zenkl, Ferdinand Peroutka i Josef Čapek.

Červinkovu ojedinělou knihu ocení každý čtenář, který má zájem získat nové, méně známé poznatky o protektorátu a stavu kultury v těch pohnutých dobách. Nicméně by si kniha zasloužila pečlivější redakční přípravu, neboť František Gellner byl nezvěstný už od roku 1914, takže se rozhodně k ničemu nevyjadřoval v roce 1924, jak je v knize uvedeno. Avšak i přes zmíněné nedostatky je kniha významným edičním počinem, který stojí za přečtení.

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio