Česká gotika v nejmladším provedení

Často slýcháme, jak starší generace kritizuje dnešní mládež, která samozřejmě nic neumí a o nic pořádného se nezajímá. O to více nás asi překvapí, že by mohla najít cestu k něčemu tak vzdálenému a dávnému, jako je gotický sloh. Vlastimil Elšík se spolu se svou ženou už přes dvacet let věnuje výchově talentů a v poslední době dokonce i ve vlastní umělecké školičce, která čítá ročně asi 80 žáků. Dnes se tam chodí učit kreslit, malovat, rýt, leptat, tisknout grafiku a modelovat keramiku prvňáci i budoucí studenti vysokých škol s výtvarným zaměřením. Každoročně si Vlastimil Elšík vymýšlí nějaké atraktivní téma, pro které chce děti nadchnout. Nejprve to prý jde ztuha, ale když se několik jedinců zapálí pro věc, ostatní se už přidají. Letos tedy dali s manželkou hlavy dohromady a řekli si společně, proč dětem neukázat a nezprostředkovat, co to ta gotika vůbec je. Vycházeli z toho, že o českou gotiku u nás zakopáváme dost často, má pro náš národ téměř identifikační význam a je spojena s osobou Karla IV., o kterém se všechny děti učí ve škole a většinou si i něco zapamatují. Chtěli dětem ukázat, že kdysi jsme byli pupkem světa, i když to tak dnes už nevypadá. S dětmi se tedy nejprve zaměřili na architektonické rysy, studie sloupů, schodů a kleneb od žebrové po sklípkovou, kamenické prvky, portály, náhrobky nebo chrliče, vydali se objevovat mikrostrukturu katedrály Sv. Víta. Jelikož některé děti spíš zajímá figurální malba nebo portréty, mohly se zaměřit na náboženská témata v gotice. Poznávaly portréty světců a zakřivená těla madon. Další inspirací byly dobové znaky a erby. Gotická fantazie oplývající fantastickými zvířaty nebo přímo obludami se zalíbila zase chlapcům. Jiné děti daly přednost gotickému písmu a jeho překrásným iniciálám. Někdo se při této příležitosti mohl zdokonalit v kopírování třeba Mistra Teodorika, jiní zase našli zálibu v mincovních motivech nebo dobových rytířských zápasech. Samozřejmě ani Karlův most neušel zpracování na základě dětského úhlu pohledu. Ti nejpokročilejší pak dokázali převést architektonické struktury do abstrakce barevné i tvarové.

Pod vedením manželů Elšíkových, kteří neskrývali, jak je jim gotika blízká, se společně všichni do tohoto stylu zamilovali. Malovali olejem i pastelem, kreslili, modelovali z keramické hlíny úžasné postavy světců, tajemných živočichů i hradních zákoutí, vypalovali je v peci a někdy i glazovali. Velmi se podařily barevné linoryty tištěné až ze tří matric nebo černobílé suché jehly.

Na vernisáž výstavy přišli samozřejmě mladí umělci s rodiči a mnohdy také s mladšími sourozenci, kteří tu povykovali a poskakovali v rytmu hudebního vystoupení žákyň ze Základní školy Šimáčkova 16, které zahrály na příčné flétny Bachovu Gavotu a Romanci C dur. Výstavu přišla zahájit herečka Chantal Poullain-Polívková, protože s Elšíkovými už několik let spolupracuje. V loňském roce totiž děti vytvořily obrazy zvířat, která žijí v Africe. Během roku si je veřejnost mohla zakoupit v zoologických zahradách a výtěžek byl věnován na konto Archa Chantal a peníze posloužily ke zkulturnění a zútulnění mnoha dětských nemocničních zařízení. Letos se prý budou konat podobné akce a ve výstavní síni je už připravená kasička, ve které se budou soustředit peníze vybrané od nových majitelů dětských výtvorů podobně jako loni v Náprstkově muzeu. Uvidíme tedy, jak se podaří pomoci nemocným dětem letos, a za rok se určitě setkáme s dětskými pracemi školičky manželů Elšíkových zase na nějakém půvabném místě.