Cellopera

(…) Violoncellistka těží z nosného, sytého tónu nástroje, který v té nejpřirozenější poloze a v dikci odpovídá školenému lidskému hlasu. Se znalostí repertoáru samozřejmě ještě pomáhá účinku, když opravdu vědomě a záměrně sólovou linku doslova „zpívá“. Violoncello je na CD evidentně zvukově trochu zvýrazněno, zvláště v místech, kde se opravdu naplno vynořuje z orchestrálního doprovodu. I zvuk orchestru je studiový, ale proč ne, jde o projekt, který tím, že tu znějí aranžmá, směřuje k hranicím žánru, tak trochu jakoby někam k vyššímu populáru. Aniž by ovšem zaznívala z desky klišé. (…)

Nahrávka vyšla ve vydavatelství Aparté Music.