Budíček
Známe to všichni: ráno zazvoní budík, člověk se probudí a jeho největší touhou je zavřít znovu oči a spát dále. Smlouváme s hodinami a se svým svědomím: ještě pět minut. Možná to bude zítra ráno stejné, jak tomu bylo dnešního rána. Je zajímavé, že o buzení najdeme zmínku i v bibli. Vybral jsem namátkou úryvku z Pavlova listu do Efesu: "Probuď se, spáči! Vstaň." Ano, nejde ráno jenom o probuzení, ale o vstávání. Ono se totiž těch pět minut leckdy protáhne na půlhodinku, možná i na hodinu - a může být pozdě, když zase tvrdě usneme, doslova jako mrtví.
I apoštol Pavel přirovnává spánek ke smrti: "Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí!" Pochopitelně ta Pavlova výzva se netýká ranního vstávání. Týká se celého našeho života, který se má stát pro druhé světlem. Ovšem člověk se tak někdy rád vrací do temnoty. Mnoho věcí neradi děláme na očích jiných, v temnotě se mnohé skryje - i spánek! Proto ta neustálá připomínka: "Probuď se!"
Zvonek budíku nás probírá z jakési duchovní dřímoty častěji v průběhu roku. Tím budíkem jsou různá povzbuzení, zážitky, kdy si člověk řekne: "Měl bych! Ale ještě pět minut..." A už nám zase uplynul rok! Zbývá nám z něho opravdu jen necelých třikrát 24 hodin. Není to takové zvonění budíku?
Stará legenda vypráví, že se na poradu sešly pekelné mocnosti. Radily se, jak nejlíp získat člověka a odvést ho od konání dobra. Padaly různé názory, ale knížeti temnot se nelíbil ani jeden. Nakonec on sám řekl: Řeknu vám, přátelé, co musíte udělat. Stačí, když ve vhodnou chvíli zašeptáte člověku jedno slůvko. Jestliže se člověk nachytá, máte vyhráno. Zapamatujte si to slovo. Zní: Později! Je to důvtipné, získat člověka k jakési hře na odkládání. Člověk má klidné svědomí, vždyť se přece nevzdal boje, jen ho odložil na blíže neurčené později. Nechce se přece vzdát boje, jen čeká, až bude mít lepší náladu, až bude lepší počasí, až budou lepší podmínky, až bude po té zkoušce, až dostavíme dům, až budu v důchodu. Ovšem vím určitě, že to "až" přijde?
Sv. Augustin věděl, jak nebezpečná je ta hra na odkládání, protože sám dlouho otálel se změnou života. A proto tento světec varuje: "Jestliže máš záměr něco udělat později, proč to neuděláš hned? A jestli to neuděláš hned, jak se k tomu odhodláš později?" Později to jde vždy hůře, protože slábne motivace, zapomíná se na předsevzetí a člověk nevydrží dlouho být připraven ke změně. Zítra nebudou lepší podmínky než dnes. Lidé, kteří jsou částečně ochrnuti, mají šanci normálně opět chodit bez holí jedině v tom případě, když hned od počátku začínají cvičit. Kdo odkládá cvičení na později, kdo se bojí hned té námahy, bude určitě vždy kulhat. "Jestliže máš záměr něco udělat později, proč to neuděláš hned? A jestli to neuděláš hned, jak se k tomu odhodláš později?"
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
