Bojíme se svých tužeb a náš strach schováváme za morálku. Švandovo divadlo inscenuje Wildeův Obraz Doriana Graye

9. únor 2018
Ondřej Kraus; Obraz Doriana Graye

Proto, aby zakoušel každou rozkoš tohoto světa, vrhá se do propastí a strhává tak s sebou i své okolí. Dorian Gray je mladík, který svou okouzlující krásou až s manipulativní silou působí na druhé. Život je pro něj zážitek bez ohledu na morálku.

Příběh se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je nejen uchvácen Dorianovým vzhledem, ale také si naivně myslí, že mladík je ztělesněním dobra. Ten se ale brzy začne měnit, na což má největší vliv společensky oblíbený, leč morálně pochybný, Henry Wotton. Dorian se tak stává člověkem s dvojími morálními zásadami. Kdo je podle režisérky Martiny Kinské novodobý Dorian Gray?

Z pohledu Doriana je to člověk, který byl dlouho držen mimo společnost a nyní je do ní vpuštěn. Má ale pocit, že mu ten svět něco dluží, a proto si nyní může dovolit všechno. Při inscenování jsme se hodně soustředili na subjektivní dojem jednotlivce. Zabývali jsme se otázkou: co si všechno já jako jedinec můžu dovolit a kde je přípustná hranice toho, co si dovoluji. V inscenaci také akcentujeme přesycenost společnosti a dekadenci.
Martina Kinská

Michaela Rykrová, Obraz Doriana Graye

Ačkoliv lord Henry Wotton dokáže značně změnit Doriana a vytváří z něj hedonistu, část osobnosti tohoto mladého muže zůstává zachována a vzniká jeho alter ego. O způsobu ztvárnění této postavy mluvil její představitel Ondřej Kraus.

Postava Doriana Graye musí mít určitý vývoj, a tedy od uzavřeného a mladého kloučka, který se ve světě teprve rozkoukává, až po běsnícího člověka plného vášně a temného zla.
Ondřej Kraus

Tomáš Petřík, Obraz Doriana Graye

V románu a stejně tak i v inscenaci je neméně důležitý všudypřítomný kontrast dokonalosti samotné krásy a lidské nedokonalosti. Pohybový koncept inscenace vytvořila a s herci nastudovala choreografka a performerka Miřenka Čechová. Společně s režisérkou Martinou Kinskou se rozhodly pro formální uchopení postav, které vytvářejí společnost obklopující Doriana Graye.

Oni jsou opravdu stylizovaní, přehnaní a ještě se v průběhu vyvíjejí. Doriana Graye jsme tělesně příliš nestylizovali, u něho vývoj probíhá především na mentální úrovni. A v kontrastu proti tomu je právě ta pohybově vykloubená dravá společnost, která končí v úplné vyprázdněnosti a odcizenosti.
Miřenka Čechová

Natálie Řehořová, Obraz Doriana Graye

Román Obraz Doriana Graye v sobě obsahuje pohnutky dekadence. A právě dekadence odkazující k rozpadu nejen uměleckých, ale i lidských hodnot, inspirovala pro vytvoření scénické hudby Vladimíra Franze. 

Dekadence není problémem přelomu 19. a 20. století, dekadenci nese každá doba v sobě. Já jsem se pokusil definovat, co je dekadence, a dospěl jsem k závěru, že je to přezrání názoru. Přezrání v sobě sice nese jakousi opulenci, ale to jádro, jako by už hnilo. To znamená, že ta vnitřní energie už není krytá. Mně tedy zajímá samotná opulence a vnáším to i do scénické hudby, možná se to objevuje i ve výstavbě melodií, které trochu odkazují k baroku.
Vladimír Franz

  • Divadlo
  • Zpráva