Bojím se v momentech, kdy věci dělám automaticky, říká akrobatka Eliška Brtnická. Leze po sochách, střechách i komínech

29. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Artistka Eliška Brtnická

Nemusíte být Spiderman, abyste mohli lézt a tančit po kolmých stěnách, vysokých komínech anebo členitých sochách. Živoucím důkazem je přední česká artistka a performerka Eliška Brtnická – umělkyně, která ve svých projektech dlouhodobě zkoumá možnosti pohybu a pečlivě nastudovaných novocirkusových prvků. Do Vizitky ji pozvala Veronika Štefanová.

Japonské přísloví praví, že největší nebezpečí v životě je, že začneme být příliš opatrní. Jen těžko bychom našli k diskusi na toto téma povolanější osobu než je Eliška Brtnická. Absolventka Katedry nonverbálního divadla HAMU, přední představitelka českého nového cirkusu, někdejší sportovní gymnastka, závodnice v disciplíně akrobatický rock´n´roll a zakladatelka souboru Cirkus Mlejn má doma pod stropem nainstalovanou hrazdu, na které každý den alespoň deset minut trénuje, aby pak, až to přijde, mohla s klidnou duší vyrazit šplhat po žebřících, komínech nebo střechách industriálních objektů.

Artistka Eliška Brtnická

Během let si na špičkové úrovni osvojila akrobacii na visuté hrazdě. V určitém bodě jí ale došlo, že to, co umí, nechce dávat na odiv. Netoužila po potlesku za povedené salto, nechtěla se klanět po dechberoucím vystoupení. Pohyb akrobata chtěla zbavit „wow efektu“, a proto ho začala používat jako nástroj k estetickému, emocionálnímu i fyzickému ohledání zajímavých venkovních prostor – například Kulturního centra Mlejn, po jehož zákoutích Eliška Brtnická na podzim porůznu lezla, tančila a poskakovala.

Artistka Eliška Brtnická

Co nejstrašidelnějšího jste kdy udělali?

Tento její projekt se jmenuje Hang Out a jeho podstatou je tematizace strachu a pocitu (ne)bezpečí, což jsou „parametry“, na které se jí lidé prý neustále vyptávají „Co se týče cirkusu, strach pociťuji v tom, že bych neměla propadnout automatismu. Bojím se paradoxně v momentech, kdy strach nemám, kdy věc dělám automaticky. Lano se může zhoupnout víc než obvykle, a pak to může být špatné,“ říká ve Vizitce.

Artistka Eliška Brtnická

Letos na podzim na stěnách KC Mlejn ukázala, že po domech mohou lézt i jiné bytosti než Spiderman, přičemž publikum se pohybovalo okolo domu, na uších mělo sluchátka a poslouchalo příběhy z minulosti. „Jsou to rozhovory s lidmi ve věku mých rodičů. Odpovídají na otázku, co nebezpečného dělali venku, když byli malí. Třeba můj táta popisoval hru, jak přebíhali koleje těsně před průjezdem vlaku. Jak se asi tehdy museli bát jejich rodiče?“ popisuje moment, ve kterém strach a představy o nebezpečnosti lidského konání dostává zas trochu jiné obrysy než ten, který má ve výšce několika desítek metrů nad zemí Eliška Brtnická.

Artistka Eliška Brtnická

Její Vizitku provázela hudba Stanislava Abrháma, audiovizuálního umělce, na nějž narazila na internetu. V rozhovoru pak mluvila o důležitosti hudby v její tvorbě, o tom, jak se v době, kdy tuto činnost v České republice skoro nikdo nedělal, dostala k akrobacii na visuté hrazdě, proč nevnímá jako hendikep, že nestudovala cirkusovou školu, anebo o tom, čím ji fascinují sochy Čestmíra Sušky anebo komín nedaleko hlavního nádraží. I na něj by v budoucnu v rámci svých site-specific projektů ráda vylezla.

Artistka Eliška Brtnická
Spustit audio