Boj o moc ve firmě Hamlet

22. červenec 2003

Návštěvníky Hamleta, letošního trumfu Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě, na první pohled upoutá výtvarně efektní a emotivně působivá scéna Ondřeje Nekvasila: před středověkou hradbou Nejvyššího purkrabství se do výše vypíná členitá stěna z průhledných panelů a kovu. Zhlížejí se v sobě a spojují staletí stejně jako soudobá Praha.

Minulost a přítomnost se v inscenaci Lucie Bělohradské propojují se stejnou intenzitou a samozřejmostí jako mrtví s živými. Hamlet se dotýká ducha svého otce a šílenství je pro Ofélii, která v podání Petry Špalkové prudce žije láskou, prostředím přijatelnějším než svět bez emocí, který ji obklopuje po ztrátě Hamletovy lásky.

Hana Maciuchová jako královna Gertruda s Hamletem

Z tohoto základu i z výtvarného řešení vyzařuje aktivita a napětí, které provázejí představení od chvíle, kdy Horatio (Robert Jašków) vybíhá na hradby, aby uviděl ducha krále Hamleta. Ani Hamlet Jiřího Langmajera nemá - stejně jako celá inscenace - nic společného s romantizujícím pojetím tragédie, které ji počátkem 19. století prosadilo mezi nejhranější titul divadel celého světa. Od prvního vstupu na jeviště je nabitý energií a výzvu ducha krále Hamleta k pomstění bratrovraždy, díky níž strýc Claudius (Martin Stropnický, alternace Jan Vlasák) neuvěřitelně rychle po otcově smrti získal matčinu lásku a sňatkem s ní i království, které mělo dědičně přejít na Hamleta, bere jako výzvu k odpovědnosti za dědictví, o něž byl oloupen. Aby byl schopen pomsty, proměnil ji v posedlost a zbavuje se všeho, co ho oslabuje. Pro ni se vzdává lásky k Ofélii a vystřídá ji krutostí. Svár citů k vlastní matce, královně Gertrudě (Hana Maciuchová, alternace Eva Salzmannová), je naplněn výčitkami i vášnivou žárlivostí neboť ona Claudia skutečně miluje.

V inscenaci tento vztah patří k nejhlubším, jinak se království projevuje spíše jako manažerská společnost, firma, v níž vzájemné vztahy uvádí do chodu především boj o pozice. Rosencrantz (Jiří Hána) a Guildernstern (Tomáš Pavelka) jsou ti snaživci dole, kteří k prosazení svého šplhu vzhůru potřebují stříbrné kufříky. Jinak jsou pouze bezpáteřnými udavači a Hamlet se jich - svých kamarádů z mládí - bez mrknutí oka velmi racionálně zbaví. Polonius (Miloš Kopečný, alternace Ladislav Beneš) tu také není pouhý šantala a čmuchal, ale jakási šedá eminence vyšších manažerů. Král Caludius Martina Stropnického (alternace Jan Vlasák) se projevuje spíše jako moudrý státník a milující muž než jako padouch. Je schopen sebereflexe, účel však pro něj světí prostředky, dosažené nejvyšší postavení ho těší natolik, že o něj hraje do poslední chvíle. Především to ho odlišuje od hlavního protihráče - Langmajerova Hamleta, který sice usiluje být mužem činu, ale jako nepovrchní člověk se nedokáže zbavit pochybností, které vyvrcholí slavným monologem Být či nebýt. Hamlet si otázku klade na nejvyšším bodě skleněné stěny a pád do hlubiny se v tu chvíli jeví jako přitažlivější a snazší řešení. Přesto své poslání naplní. Za strašnou cenu. Nezmění svět, spíš jako poselství předá své otázky. Firma Hamlet končí, princ neprokáže, že by si vedl královsky, kdyby se stal králem, jak mu ve verzi zkrácené o norského kralevice Fortinbrase přiřkl Horatio. Královsky si ale vedl Jiří Langmajer v jeho roli.

"Být či nebýt..."

Redakční poznámka: Hamlet bude v rámci Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě opět uváděn od 19. srpna do 13. září.

autor: Vítězslava Šrámková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?