Bohumil Hrabal: Polomy v lese

…A čím naléhavěji moje návštěva, jejíž jméno jsem zapomenul, čím více kladla důraz na to, co mi vyprávěla, tím více jsem se hroutil nad tím, že můj příběh ode mne odchází, už mi ukazuje záda, už zhasíná i to moje prudce osvětlené prkno, jediné zářící prkno v tmavém prostoru, po kterém si předvádím svoje postavy, takže i to prkno mi mizí a moje postavy padají do prohlubně, odkud se mi už nepodaří je vyvolat na mou scénu...

V povídce s příznačným názvem Polomy v lese si spisovatel, neustále vyrušován návštěvami a sousedy, představuje polomy nad svojí chatou, kterých by se návštěvy bály a nechodily k němu. On by se tak mohl v klidu věnovat své tvorbě. Text patří v Hrabalově díle k těm, jimiž tematizuje své psaní optikou sebeironie a rozdvojeného pocitu spisovatele, který vyhledává společnost lidí jako inspiraci a současně se jí obává.