Bob Dylan: Tempest

Bob Dylan dosud složil přes 500 písní, kdybychom si je všechny chtěli poslechnout, trvalo by to déle než 40 hodin.

Své 35. studiové album Tempest uvedl před dvěma lety. Sám ho produkoval a také je autorem všech písní, vyjma „Duquesne Whistle“, na které se podílel i Robert Hunter. Těch písní je na albu 10 a Dylan se v nich vrací k americkým hudebním stylům, které zásadně ovlivnily jeho tvorbu: k blues, country, folku a hillbily. V textech se zaobírá věčnými tématy – láskou, bojem a smrtí. Jeho písně jsou prostoupeny potemnělými, melancholickými náladami i kousavým, cynickým humorem.

Bob Dylan – Tempest |foto: Columbia Records

Album Tempest přijala většina recenzentů s nadšením. Oceňují Dylanovu nevyčerpatelnou vynalézavost a fantazii, kterými umí překvapit. A co nelze přeslechnout, je Dylanův řezavý, chraplavý hlas a jeho nenapodobitelné podání každé písně.

Bob Dylan se musel často vypořádávat s ranami osudu – ať už to byly rozchody s jeho láskami, těžká motocyklová havárie, drogy anebo tvůrčí neúspěchy… Východisko nacházel jednak v muzice, jak jednou sám řekl: „Musím se k ní pořád vracet, protože když neskládám, připadá mi, že nežiju.“ Pomáhali mu i jeho fanoušci, potřeboval slyšet jejich reakce během koncertu, cituji: „To, co dělám, se týká spíše okamžiku. Vylezeš na jeviště, zpíváš a okamžitě poznáš, jestli je to dobré nebo ne. Není to jako psaní knihy nebo natáčení desky.“

Nejdelší Dylanovou baladou, kterou na albu Tempest uvádí, je titulní píseň. Má 45 slok a trvá téměř 14 minut! Dylan v ní podává svůj výklad o potopení Titaniku. V drobných příbězích ukazuje na dobré i špatné lidské vlastnosti. Pojďte si poslechnout aspoň část balady, kterou zaranžoval v duchu tradičního irského folku.

V odpolední Mozaice zazní výběr z těchto skladeb: Soon After Midnight; Early Roman King; Narrow Way; Pay in Blood; Tempest a Long and Wasted Years.