Bob Dylan: Rough and Rowdy Ways

(…) Dylan je zde spíš vypravěč, jakoby potvrzoval svou Nobelovu cenu, u muzikantů tak ojedinělou. Nechci se pouštět do rozboru textů, které se, jak je jeho zvykem, opět i zabývají podstatnými tématy, včetně pohledu na dávnou a dodnes neobjasněnou vraždu prezidenta Kennedyho v roce 1963. Hudba slouží jen jako podkres, ilustrace. Skladby si vesměs vystačí s osvědčenými schématickými postupy a nejvýraznější jsou ty bluesové, které těží z naléhavosti samotného žánru. Dylan je i nadále naprosto typický, nemění vůbec nic na svém projevu, jen je snad ještě drsnější a svým způsobem laxnější. Sám se tradičně doprovází na kytaru, ale jeho hra je stejně jako kolegů na nahrávce bez výbojů a překvapivých pohybů. Bob Dylan si jednoduše takovou desku může dovolit. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Columbia Records.