Biblické krajiny. Sochy Vojtěška Vlčková, fotografie Martin Tůma - recenze

Možná to taky znáte. Nečekaně potkáte knihu. Ne lépe: Nečekaně potká kniha Vás. Okamžitě vás osloví a vy neodoláte a ještě opřeni o výlohu knihkupectví v ní listujete, nejraději byste ji celou shltli, pak nakoupíte další exempláře a vnucujete je svým přátelům. Prostě potřebujete s někým sdílet pocity, které ve vás kniha vyvolala, a to i přesto, že jsou vlastně slovně téměř nesdělitelné. Taková je kniha Biblické krajiny, Vydala ji - mně do té doby neznámá - galerie EFEF, kterou vede Miroslav Fořt. Sličné Biblické krajiny, které by si jistě zasloužily nominaci na nejkrásnější knihu roku, to nejsou cestopis ani teologické pojednání, jak by se podle titulu dalo soudit. Jejími autory jsou šperkařka a sochařka Vojtěška Vlčková a fotograf Martin Tůma. Šperkařka, jejíž originální výtvory (obdivované už od dob legendárních výstav na pražské Bertramce) nosí ženy po celé zemi, považuje ovšem výrobu svých šperků jen za pouhou výdělečnou činnost, zatímco těžiště její práce (a hlavně veškerá její touha a láska) se soustřeďuje k plastice. Z jejích rukou vycházejí malé bronzové sochy, které vytváří prastarou technikou lití na ztracený vosk a kombinuje s kameny, takže jsou to neopakovatelné originály. Její sochy, takové monumentální miniatury, se už od počátku často inspirují dávnými příběhy uloženými v paměti lidstva, posledních mnoho let je tím nejdůležitějším pramenem Bible, a měli bychom dodat, Bible kralická, protože ta je pro autorku knihou knih. To podle ní a jejího nepřekonatelného jazyka modeluje biblické příběhy. Budete ovšem zklamáni, pokud budete očekávat, že se potkáte s příběhy v té podobě, kterou znáte z nespočetných uměleckých děl. Autorka ignoruje zažité zvyklosti, nabízí své čtení příběhů a vyzývá vás, abyste si příběhy sami vyložili, znovu vymysleli, stvořili. Dovolte, abych udala jako jediný příklad jednu z mých nejmilejších „biblických krajin". Je to Snímání z kříže, které se víže k citátu z Lukášova evangelia: Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee, hledíce na to. Nečekejte kříž s ukřižovaným, není tu on, nejsou tu ti, kteří jej přišli sejmout z kříže, není tu Josef Arimatejský, není tu Matka Boží, nejsou tu Marie… Nebo jsou? Na velkém oblém kameni, na němž dá práci udržet rovnováhu, stojí šest postav, pět dospělých, jedno dítě. Dívají se v tichém usebrání TAM. Nejvíc se mi líbí dítě, maličko se naklání, protože - přítomno tomu okamžiku, kdy zatmělo se slunce a opona chrámová roztrhla se napoly, - CHCE vidět, chce pochopit.Všichni víme, že dvourozměrná fotografie trojrozměrného objektu je jen zpráva o něm. Tak by tomu bylo i v tomto případě, kdyby fotograf fotografoval sochy. Martin Tůma však užil svůj fotoaparát jako nástroj k vlastnímu převyprávění biblických krajin Vojtěšky Vlčkové. Neváhal měnit perspektivu, přiblížit celek i detaily - vidíme nejen Hagar na poušti, ale i její unavené, zoufalé nohy, vidíme Abrahama obětujícího Izáka, ale vidíme i to, co vidí Abraham, vidíme užaslé učedníky u velkého stolu v Emauzích a vidíme i křehké gesto, jímž Ježíš láme chleba… Stovka dokonalých černobílých fotografií je velkým svědectvím o pokoře a skromnosti Martina Tůmy, který v pravém slova smyslu sloužil sochám Vojtěšky Vlčkové, aniž popřel, že ten, kdo se dívá, je právě on.Kniha, kterou galerista a sponzoři z hradeckého kraje věnovali Dominiku Dukovi k jeho inauguraci a vybavili navíc přepychově texty ve francouzštině, angličtině a němčině, patří k těm, které mohou být dobrým dárkem. Ale její poslání je jinde. Je to kniha, kterou se můžete těšit do konce života. A jistě uděláte totéž co já: otevřete znovu Bibli kralickou a budete číst.