Berghain, berlínská Mekka taneční hudby přístupná jen vyvoleným. Dovoleno je vše, ale opovažte se fotit

Jedno ze světových hlavních míst, na kterém se posouvají hranice elektronické hudby i společenských zábran, je berlínský klub Berghain. Vznikl před třinácti lety z tradičních tzv. Snax párty, určených především pro tamní homosexuální menšiny, a to v lokalitě, na které ještě v roce 2003 sídlil legendární klub Ostgut. Jeho sláva, prestiž i popularita každým rokem stoupají, ovšem jeho osud i původní účel jsou nyní v nebezpečí.

Všude kolem je tma a masivní zvuk tepajícího techna svými vibracemi nadzvedává všechny orgány v těle. Tady je dovoleno prakticky cokoliv: tancovat, zdrogovat se, holdovat alkoholu, svlékat se a sexuálně si užívat. Jen jedno pravidlo tady rozhodně platí: nesmí se tu nic fotit.

Když před třinácti lety v budově bývalé teplárny na pomezí čtvrtí Kreuzberg a Friedrichshain vznikl berlínský klub Berghain, zavedl do své dramaturgie oblíbené klubové noci, které trvají bez přestávky od sobotní půlnoci do pondělního dopoledne. A od počátku neměl o klientelu nouzi.

Díky vytříbenému výběru DJů se zařadil mezi nejlepší kluby světa a na základě své volnomyšlenkářské pověsti a prostorné toleranci pro nejrůznější obskurnosti i orientace si ho oblíbili především gayové, ale také místní.

„Já jsem vlastně nikdy neviděla klub jako je Berghain. Je to hodně industriální, je to hodně undergroundové. A klub tu budovu vlastní, takže si s ní může dělat, co chce. To mu nabízí hodně možností,“ popisuje Soňa Schumann, bývalá Djka vystupující pod jménem Sonja, která se do proslulého klubu chodí stejně jako spousta dalších odreagovat od všedních starostí.

V posledních letech se o Berghainu mluví stále víc. Zejména proto, že je stále považovaný za jedno z posledních míst undergroundu, bojující o svou původní pověst. Dostal se totiž do hledáčku další generace turistů, kterou už při návštěvě Berlína nevzrušuje památník holocaustu nebo Braniborská brána. Mnohem atraktivnější je pro ni zažít šílenou noc v klubu, do kterého se chce dostat celý svět, ale podaří se to jen vyvoleným.

Klub Berghain si totiž od počátku zakládá na své přísné door policy, tedy vstupní politice. Klub nezajímá, jestli máte dost bankovek v peněžence, jste umytí a učesaní, nebo jestli máte potetovaný obličej a hluboko do kapsy.

Posmrtný život berlínského krematoria. Ze smuteční síně je koncertní sál, z márnice kino a designový bar

• Upravit
• Smazat

Před dvěma lety se krematorium Berlin-Wedding oprostilo od své morbidní historie a prošlo transformací v projekt Silent Green, největší alternativní kulturní centrum na severu Berlína. Dnes hostí semináře, filmové festivaly i koncerty a příští rok se po dlouhých opravách otevřou i podzemní prostory.

„Myslím, že door policy má svůj smysl, protože například opilí návštěvníci se do klubu nedostanou, což je podle mě dobře. Podle mě neexistuje návod, jak se dostat do Berghainu. Tam je důležité si sednout s vyhazovačem, buď mu jsi sympatická, nebo ne,“ vysvětluje Soňa Schumann.

„Už jsem četla víc článků o tom, že když se člověk oblékne do černého, tak má větší šanci se do klubu dostat, je třeba nebýt opilá, nebo nebýt moc nápadná, chovat se slušně. Ale podle mě je hodně zásadní a nejdůležitější působit jistě,“ podotýká Soňa Schumann.

Do Berghainu se před lety zamilovala i Lena Kočišová, umělkyně a DJka, vystupující pod jménem Akkamiau, která ve věhlasném klubu se svým setem i vystupovala. Více jak pět let patří i ona do kategorie pravidelných návštěvnic, v klubu trávila i každý víkend. Funkci vstupní politiky ale vnímá i z jiného úhlu: „Nikdy jsem nepronikla do tajů toho, jak a podle čeho vybírají návštěvníky. To, že má každý mít černé oblečení, není podstatné. Jde o to, co máš ve tváři.“

Když se blíží sobotní půlnoc, před vchodem do obrovské elektrárny v centru neutichající čtvrti čtvrti vzniká nekonečná fronta těch, kteří se alespoň jednou touží podívat dovnitř. „Pro mě se z Berghainu stává vyloženě atrakce. Když jsem tam začínala chodit, tak fronta sahala do poloviny hliněné plochy. Říkala jsem si, že budeme hodinu čekat… Teď jsou lidi ochotní čekat jak ovce na porážku tři hodiny, jenom proto, aby je vyhodili před dveřmi,“ hodnotí aktuální situaci Kočišová.

Brutalismus přežije! Budovu české ambasády v Berlíně čeká rekonstrukce za stovky miliónů

• Upravit
• Smazat

Pražský Transgas nebude prohlášen za kulturní památku a může být zbourán. Lepšího konce se ale po mnoha letech váhání dočká jiná brutalistní budova – Velvyslanectví České republiky v Berlíně. Budova od dvojice architektů Machoninových se využívala jen z jedné třetiny a její dezolátní stav vzbuzoval i možnost, že se srovná se zemí. Teď se to má změnit.

Vznikají dokonce aplikace, které během víkendové noci informují o tom, jak dlouhá fronta návštěvníky čeká, nebo jim pomáhají se na vstupní kontrolu připravit a zvýšit tak šance při vstupní selekci. Stránka Berghaintrainer.com nabízí i interaktivní videolekci, která simuluje situaci před vchodem.

K umělému vyšponování situace přispívá i stolní hra, která se vyvíjela dva roky a přes půl roku vedla spory přímo s klubem o svém názvu. Nakonec se od letošního srpna prodává pod jménem Bergnein a můžete se v ní stát dokonce i obávaným a pravděpodobně nejznámějším vyhazovačem v Evropě Svenem Marquardtem.

Soňa Schumann, která Berghain poprvé navštívila před deseti lety, k jeho stále stoupající popularitě dodává: „Mně přijde, že zůstává pořád stejný. Tam se víceméně nic nezměnilo. Ale změnila se popularita a pověst toho klubu. Je čím dál víc známější mezi lidmi, pro které není prioritou hudba, ale spíš pověst klubu, to, že můžou říct: jo, byl jsem v Berghainu. Ale vlastně nevědí, o co jde.“

Podobného názoru je i DJka Akkamiau: „Kvůli medializaci se z toho stává Disneyland, lidé se tam chodí dívat, čekají, co se stane, ale nechápou, že to hlavní, o co šlo, byl bezpečný prostor pro to, aby se člověk mohl zdrogovat, sexuálně vyřádit a zešílet. Ale poslední dobou, když tam jdu, tak je tam tolik lidí, že se nedá tancovat. Člověk nemůže být tolik v té své drogové bublině a je to nepříjemné.“

Berghainem každý víkend projde zhruba přes tři tisíce návštěvníků. A pro město to také znamená významnou položku do rozpočtu. Návrhy na zlepšení nebo opravení budovy či interiéru s finanční podporou města vedení Berghainu rezolutně odmítá. Stejně tak jako jakékoliv novinářské žádosti o rozhovor. Je to pro klub zásada, které se už přes třináct let drží.

Když jsem požádala o rozhovor samotného Svena Marquardta, sdělil mi, že by se se mnou bavil jen o své aktuální fotografické výstavě. K Berghainu se vyjadřovat nikdy nebude. Klub si zkrátka drží svou laťku a to, že se z něj na sociálních sítích, blozích nebo médiích stává vymodlené místo, kam by se chtěl podívat každý, ho nechává naprosto chladným.

S tím souhlasí i DJka Akkamiau: „Majitelé nedávají rozhovory do médií, jsou izolovaní od toho humbuku a nemají vůbec žádnou tendenci klub víc promovat. Klub tu promotion dělá sám o sobě. Oni dva si pořád drží pod palcem veškerou koncepci toho klubu včetně světel a výběru programu. Jsou věrní svému konceptu a tomu, jak tomu chtějí dělat. A byť je z Berghainu velká berlínská atrakce, tak to myslím ještě pořád funguje.“

Ve světě elektronické hudby si Berghain vydobyl privilegované místo, dal impuls ke vzniku novému stylu techna, a jak potvrzuje Lena Kočišová alias Akkamiau, pořád platí, že pro většinu umělců z elektronické scény je Berghain hlavní metou. „Berghain je Berghain, to je nejlepší klub na světě, to je sen každého hudebníka, hrát v Berghainu, je to tvoje Mekka.“

S přibývajícím zájmem o vstup do Berghainu i ze stran jednorázových návštěvníků se postupně devalvuje atmosféra, kvůli které klub původně vznikl. „Myslím, že Berghainu nehrozí zánik, tak jako spoustě jiných klubů v Berlíně, ale co hrozí, je ztráta identity. Protože je čím dál populárnější mezi lidmi, kteří té hudbě ani neholdují, ale je to pro ně prostě jen zajímavé. To je to nebezpečí. Protože bez své identity už by klub nebyl klubem,“ upozorňuje Soňa Schumann.

V posledních letech byli Berlíňané nuceni svůj oblíbený klub navštěvovat až v neděli, tedy v době, kdy se vlna turistů opět rozjede do svých domovů.  Situaci o to víc zintenzivňuje i vznik nového chrámu techna s názvem OST. Klub v bývalé elektrárně, vzdálený zhruba dva kilometry od Berghainu, si dělá ambice se stát výrazným konkurentem berlínské Mekky techna.

Proto je velkou otázkou, jak dlouho si Berghain dokáže udržet svou původní koncepci a zároveň neodradit tradiční štamgasty, kteří vytváří obskurní a tak uvolněné a typické prostředí klubu.